Teh Tanpa Gula, silakan

Tak, pomalu ale jiste se tu zacinam orientovat. V patek mne, Vietnamku a Thajku, vzala pani ze skoly na mistni policejni stanici, aby teda s nama sepsali nejaky protokoly, nez pujdem na imigracni. Docela to uslo, policajti sice umeli i anglicky, ale porad meli takovy nablbly narazky, o tom jak by si jednou chteli vzit evropanku a pod... no, vyrizeni trech dokumentu formatu A5 pro kazdou z nas zabralo asi 4 hodiny, protoze v tom jejich "shonu" delali porad nejaky chyby.... tak na priklad, do kolonky, kam se melo napsat moje cely jmeno napsali jen Kristyna a kdyz jsem jim to polopate vysvetlila, tak mi tvrdili, ze to je dobry. Tak jsem jim rekla, ze to teda neni dobry, ze to asi na imogracnim nevezmou, tak to teda prepsal. Jo a jeste mi tam napsal, ze jsem z thajska a thajce, ze je vietnamka, tak jsem tomu ponekud chaotickemu policajtovi, ktery byl zjevne u vytrzeni z toho, ze vidi evropsky pas, nebot mym pasem imrvere listoval rekla, ze to je taky spatne tak se podivoval. Pak jiny policajt chtel videt, jak vypadaji nase penize, tak jsem mu ukazala padesatikorunu, tak ji chvilku zkoumal a pak jestli mu ji dam, tak jsem mu dala dvacku a stejne to probihalo i u holek. Takze jsme nakonec z policejni stanice odchazeli az odpoledne,. JIny kraj, jiny mrav...

+++

V sobotu jsem s holkama (madarkou a italkou) jela na vylet do Bukitinggi, mestecka pobliz Padang panjangu. Jelly jsme asi hodinu mistnim busem...no busem, ony to jsou spis neco mezi takovym kombikem a malou dodavkou a u nitr jsou sedacky a jezdi porad sem a tam a ridici volaji na vsechny strany, kamze to teda jedou a nebo si staci je tak stoupnout na kraj silnice a do par minut nejaky co jede kolem zastavi a ty se ho zeptas a on bud prikyvne a nebo jede dal...tak takhle jsme chytly "bus" do Bukittiggi.
V Bukittinggi nas vyhodil na jakem si namesti a pak jsme sly sly na takovy maly pesi vylet. Rikam maly, protoze zacalo prset a my jsme se z nouze schovaly v jednom mistnim pristresku, kde jme potlay jednoho mistniho chlapika, ktereho holky znaly uz z posledniho vyletu do Bukittinggi (jelikoz dojely tyden predemnou) a ten nam rekl, ze nas za malou uplatu ( 10 000 rupii = cca 1euro) vezme do nejakeho mestecka v horach co postavili jeste danove, kdyz tu meli kolonii. A proslavilo se vyrobou stribrnyh sperku - Kota Gadang. Tak jsem souhlaily jen jsme si rikaly, jak nas cjce vzit vsechny na jedny motorce...samozrejmne to vyresil s eleganci mistni populace, mavnul na nejakeho dedu, asi kamarad, a ten vzal motorku a Italku a ja s Madarkou jsme jeli i snim. Trochu jsem se bala, ale oni tu jezdi dost pomalu a kdyz jeho motorka zacala v pulce kopce vyplyvovat, z pretizeni, vylozili jsme Madarku, vyvezl mne nahoru a pak se pro ni vratil.
Kota Gadang je doopravdy prekrasne mestecko s vetsinou dochovane kolonialni architektury (jelikoz toto zase pisu v iternet roomu, nemam tu fotky, ale pokusim se to dohnat), tak nas vzal za nejaky m mistnim remeslnikem, asi jeho kamaradem. Byla to krasna mala dilnicka plna prekrasnych sperku, predvsim filigranovych...tak jsem neodolala a koupila si nausnice :)
Pak jsme sli pes ryzova pole k takove skalni strzi a chvilku jsme tam jen tak stali. Pak najednou zacal z niceho nic poradne kricet a delat rambajz a pak jsem pohopila proc - z toho skalniho udoli se zacaly vnaset hejna kalonu, meli krasne oranzove hlavy a byli doopravdy velci.
Asi se tam jeste vypravime, jelikoz ten chlapik ma kramek v Bukittinggi s nejakyma suvenirama a podobnyma opicarnama, nbude problem ho kontaktovat. Kdyz jsme se vratily do mesta tak jsme jeste zaskocili do "supermarketu", protoze v Padang Panjangu je pres Ramadan skoro vsechno zavreny a vyrazily jsme k domovu, dokonce se nam povedlo chytit levnejsi bus :)

+++

Dneska cely den prselo, Tak jsme si daly odpocinkovy den = bude se prat. tak jsme z kuchyne zaimprovizovaly pradelnu a bylo to. I kdyz na to aby to pradlo bylo nositelne (suche asi nikoliv) budem muset par dnu pockat :)

http://p2kpsumbar.wordpress.com/about/