+++
Dubaj.... jedno velikánské a pozlacené letiště. Všude je to samá palma, jedna pravá druhá ne...potom je to tu samý šejk, takový jako ho známe z nejrůznějších publikací o Arábii - takový ten v bílém s černou čelenkou, pak tu jsou takoví
asi dvoumetrový černoši v dlouhých
barevných hábitech s malou čepičkou a s obrovskýma rukama a hromady zahalených žen. Kupodivu na to, že je asi půl druhé ráno je tu tedy pěkně živo a narváno.
Chce se mi strašně spát, ale nesmím usnout, protože by mi to určitě uletělo a tak tu tak kroužím pořád sem a tam a tam a sem a už docela ztrácím orientaci, ve které části tohohle obrovitánskýho letiště se to právě nacházím.
Půl čtvrtý, je čas se nalodit....
+++
Tak další let za mnou. Seděla jsem na trojsedačce, sice u okénka, ale vedle takového černocha v hábitu z Ugandy (jak pak se ukázalo podle pasu), který o deodorantu asi niky neslyšel - ne, že bych byla nějaká fajnovka z Evropy, ale byla to občas docela síla. Taky začal Ramadán, takže si celou dobu pouštěl do sluchátek nějaký asi přímý záznam z Mekky a měl to děsně nahlas, takže se nedalo spát taky bez sluchátek...I když mohlo být hůř :)
Žádné komentáře:
Okomentovat