Air Manis

Jelikož tu není moc co delat, vzhledem k tomu, že ještì nezacala škola, tak

jsme se s Ritou a Beatou vypravily na výlet

do Padangu, respektive na pláž zátoky Air Manis (sladká voda), kde bydlí Beatin krajan (maïar) Juri. Byla jsem nadšená, protože

jsem v padangu pobyla dohromady asi tak hodinku, po mém príjezdu, takže jsem to mìsto vlastnì vùbec neznala.

Tak jsme se v pátek ráno sbalily a šly si chytit nìjaký ten autobus. Nakonec jsme ale jely takovým docela nobl fárem, ne takovým tím prorezlým mikrobusem, za slušnou cenu - 15 tis. Rupií /os.

Jak ríkám, bylo to fakt supr fáro a tak jsme byly v Padangu za necelou hodnu a pùl. Ridiè nás vyhodil u jakého si super

nákupního centra Mata-Hari. Super proto, že tam byly krásný a èistý záchody a taky kavárna, kde si clovek mohl dát takový to klasický evropský kafícko a nic nevadilo, že by za to byly v Padang Panjangu dve vecere. A taky, svete drž se, se tam mohlo jíst! V poledne a to behem Ramadanu! Tak jsme si po ctrnácti dnech mohly krapet vyhodit z kopýtka :)

Když jsme se dostatecne obcerstvily a zacaly si zase pripadat jako lidi, vydaly jsme se hledat zpùsob jak se dostat na Air

manis.

No nebudu vám tu popisovat do podrobností jaký to bylo a nebylo veselý, ale Beata nebyla schopná pochopit,

jak jí nekolikrát jedna krásná mladá sleèna anglicky vysvìtlovala, že jsme na okraji Padangu a že s

e musíme dostat do

centra a tam presednout. Ne, že by snad Beata neumela anglicky, mluví daleko líp než já, ale mela jakou si utkvelou

predstavu o tom, že její známý Juri jí ríkal, že se dostanem k nim právì z tohohle místa. A to, že autobus, který jí doporucil

vubec tuto trasu ne

jede, jak jsme zjistily od jednech chlapíku co tam neco rešili, a že Juri patrnì nepochopil, kde presnì stojíme jí nijak nevadilo. No nakonec jsem se dala do øeèi s tìma chlápkama a ti nás ZADARMO hodili až na Air Manis. Sice Beata

s Ritou mìly dost utkvìlou paranoiu, myslela jsem pozitivnì a vzplatilo se. Vyklubali se z nich pohodoví lidé a holèièí

predstavy o prodání do otroctví a podobnì se nenaplnily (díky bohu)

Když jsem dojely na Air Manis, tak se moje predstavy o krásné zátoce s pláží, kterou nám Beata vybájila, zhroutily.

Její známý, Juri alias Black (jak mu ríkali místní), si sice vzal krásnou Minankabau - Yuli, která vypadala jak z Gauginových obrazu, ale to bylo asi tak všechno. Jejich dum ješt

e nestál, tudíž spali u nìjaké její tety, takže nás nastìhoval do domu, no lépe

receno chatrce jejího tatínka. Byl to drevený "dum" o jedné místnosti, kde krom starého pána, bydleli ješte Yuliini dva mladší

bratri a tri setry a taky ješte nejací Ju

riho známí, dva Francouzi a jedna Americanka. Takže i s náma tam bylo dvanáct lidí. Síla.

Samozrejmì bez jakého koliv sociálního zázemí, když tedy nepocítám ten potok za barákem a záchod u sousedù.

Ale, clovek si zvykne, když se nedá jinak....

Jo, a také všude byli psi a kocky, a kotátka a štenátka a vùbec se nijak navzájem neohrožovali, což mì prekvapilo. A takyto bylo poprvé, co jsem vydela nekolik kohoutù volne pohro

made a nervali se mezi s sebou...no prostì taková varianta na Eden, až na to, že v Edenu byla cistá a pitná voda nebyl plný odpadkù.

A v této zabordelené zátoce jsem se porvé ve svém životì uèila surfovat. I když možná bych to prímo surfováním nenazývala,

vlastnì jsme se uèili jen ležet na prknì a držet balanc na vlnì, na to aby se èlovìk postavil jsou potøeba týdny.

Bylo to fajn, teda až na ty igelitové pytlíky v moøi, i když jse se taky málem utopila a tak trochu si rozsekla ruku....

dobrá zkušenost i když si myslím, že toto není sport pro mì, ale nikdy bych si neodpustila si to nezkusit.

Jelkož se tady poøád odvolávám na Ramadán, tak kdo to ještì neví tak se snídá pøed východem slunce, v našem pøípadì ve

4:30 protože po východu se nesmí jíst a krom vody pít až do 18:30 do veèera, takže nás hezky pìknì po 4h vzbudili asi

aby nám to nebylo líto a snídalo se. Sušené ry

by se sambalem (chilly pasta), rýže a trocha zeleniny.

Když už jsme byly vzhùru, tak jsme se s holkama rozhodly jít na pláž a poèkat na východ slunce. Tak jsme v docela husté tme (v tìchto konèinách není verejné osvìtlení) vydaly na pláž.

Za jiných okolností by to bylo vážnì krásné, jen

že romantický východ slunce mezi

odpadky je tak trochu pro jiné povahy, nebo

pro místní - ti se tam po pùl šesté zaèali houfnì stahovat na svých motorkách, takže šumìní more bylo prehlušeno revem motorù.

Po té, co se rozednilo, sly jsme se projít podél pláže až k místu, kde se dá po odlivu probrodit asi pùl kilometru k Pilau Pisang

(Banánový ostrov), kde ale žádné banány nerostou jak jsme zjistily následující den. A tady ta pláž zacala doopravdy vypadat

jako malý ráj. Nebyly tu odpadky ale mušle a škeble a dokonce jsem našla dva doop

ravdy hezké kousky korálu.

Místní rybári zaèali ve svých malých bárkách vyjíždìt za úlovkem, ro svoje rodiny a dìti si tu hráli s klacíkama a škeblickama.

Kolem poledne, jsme se vydaly do Padangu. Pri cekání na autobus, kam se mimo jiné zacali stahovat místní zevlující dìcka, za

náma jako za atrakcí, došli mimo jiné i jeden Amík a Brazilka, Giovanna. Ta jelikož už nìjaký pátek bydlí v Padangu nás pak protáhla tímhle desne zmateným, chaotickým a hluèným mìstem, za což jsem jí upríme vdecná. Znáte mne. Když je kole mì moc hluku, zaèínám být nesvá a po pravde receno, když na nás furt nìkdo pokøikuje, dohání mì to k šílenství.

Ale Beata s Ritou byly nadšené a dokonce by tu chtìly žít a dojíždet do školy, nechápu....mùžu vám ríct, že jsem se doopravdy, ale doopravdy tešila zpet do Air Manis mez

i odpadky a boží klídek. Nicménìe Giovana nás vzala na obìd do jedné kavárny/restaurace, kde to sice bylo pomerne drahé (cca 2Eura/jídlo) ale desne dobré.

V nedeli jsme se po odlivu probrodily na Pilau Pisang, je to sice krásný ostrov ale malinkatý. S malinkým warungem, kde jedna

paní prodává se svým mužem odvážným návštìvníkùm, jako my, kokosové orechy. Toto bylo poprvé co jsem pila èerstvé kokosové

mléko a jedla kokos ze zeleného kokosu. Po pravdì - nic moc i když celkem osvìžující.

Ještì jsme se krapet pokochaly a kolem poledne jsme se vydaly do Padangu a pak hurá do hor! Doopravdy jsem se tìšila, protože když jsme odjíždìly byl doopravdy horký den ale doopravdy horký, takový jsem tu snad ještì nezažila, ve stínu mohlo výt urcite pres ctyricet i víc.

Každopádne další zážitky a zajímavá setkání do sbírky :)