Welcome to Indonesia!

Ve stredu mi volala Noffi, ze se za nama, jmenovite za mnou a z

a Ritou, chysta do PadangPanjangu. Noffi je holcina, ktera se o nas starala po priletu do Jakarty a jeji rodina bydli nedaleko od nas. Abych byla konkretnejsi, tak bydli ve vesnici Limau Lunggo asi tak 20km v horach nad mestem Solok, ktere lezi u jezera Danau Singkarak cca 50km od Padang Panjangu.

Jenze Rita byla tou dobou jeste s Martou (polkou) na ostrovech Mentawai, tak jsem Noffi rekla, ad prijede radsi v sobotu, ze to se Rita vraci, tak ze pry se do patku ozve. Samozrejmne se neozvala ani v sobotu, tak jsem na ni nejak pozapomnela. No a v Nedeli okolo 7h rano mi zvoni telefon - Noffi. A ze pry tedy prijede dneska, moc jsem ji v tom polospanku nerozumnela a jeji anglictina je taky dost sverazna, ale zaslechla jsem neco jako ze chce abysme s ni jeli k ni domu. Nebyla jsem si jista jestli to mysli vazne nebo jen ja spatne ruzumim tak jsem to nechala plavat, jen jsem se zeptala kdy ze to dojede a pry asi tak ve 2h odpoledne, a pak jsem pokracovala ve spanku.

Kdyz jsem se pak opet probudila a jak jsem tak lezela v posteli, nejak se mi ten nas rozhovor rozlezel v hlave a uvedomila jsem si, ze se doopravdy zminovala o tom, ze si nas hodla odvest s sebou domu. Krapet mne zachvatila mensi panika, protoze jsem si vzpomela, ze jsem ji v tom polospanku vsechno odkyvala. Tak jsem ji hned zavolala jak si to tedy predstavuje a proc se o tomto napadu nezminila alespon tak dva dny dopredu. Ze je nedele a od pondeli nam zacinaji prednasky a vazne neni uplne nejlepsi napad se na tri dny vyparit. A jestli vubec mluvila taky s Ritou, ktera patrne nema tucha o zadne takove akci, protoze kdyz jsem ji vcera potkala a rikala ji ze mi Noffi volala, tak rikala ze ji jen prisla SMS, ze se za nama chysta. No proste chaoz...welcome to Indonesia!

Nofii mela prijet ve 2h, ale pak to posunula na 3-4h, az nakonec dojela po 5h i se svou sestrou na nejakyma kamosema na motorce. Coz o to, ale ona si nejak blahove predstavovala, ze na tech motorkach jako pojedem s nima zase zpatky. Jelikoz se samozrejmne Noffi nenamahala dat Rite cokoliv vedet a Ja sama ji potkala asi tak hodinu pred tim nez teda dorazili, tak kdyz se pak Noffi snazila Ritu premluvit, tak ji nase Italska krasavice jednoduse poslala ke vsem certum, ze tohle teda ne. NOffi vypadala dost nestastne tak jsem ji uklidnila, ze ja teda tam pojedu, ale at nepocita s tim, ze pojedu na motorce, za prve nemam helmu a za druhe po tme na mistnich silnicich na motorce mi to prislo jako sebevrazda. Male info pro ty, kdo nevi jak to chodi okolo rovniku a kteri se divi ze je tu tak brzo tma i kdyz je leto: Tak mili pratele tady je svetlo od 6-18h, v jake koliv rocni obobi.

Takze jsme na konec jeli busem. I kdyz to vypadalo, ze se Noffi vsemozne snazila, aby nam to ujelo a mi museli jet na motorce, tak se nam precijen podarilo nakonec chyti autobus a docela poloprazdny. (pro neznale indoneske verejne dopravy to znamena, ze pocet lidi pocet sedacek jen mirne previsoval, takze to byla cesta velice pohodlna)

Do Soloku jsme dojeli neco malo po 20h a sedli jsme si do jednoho warungu na caj a neco malo k zakousnuti. To neco bylo doopravdy malo, protoze warung zaviral a tak jsme dorazili posledni vzorky takove nejake smazene zeleniny v testicku a caj byl z nejakeho mne neznameho duvodu v igelitovem pytliku, takze kdyz jste se chteli napit tak bylo nutne odkousnout roh onoho sacku a obsah si nalit do sklenky nebo jen tak ucucavat, no jak kdo ne? :)

Po prijezdu do Soloku jsme jeste asi tak pul hodiny cekali na ty dva chlapce co jeli teda na rozdil od nas na motorkach. Tak jsem si vzpomnela jak se nam snazili namluvit, ze na motorce to je o mnoho rychlejsi HAHAHA!

Taky jsme resili jak teda dojedem do te jejich vesnice, protoze Noffi celou tu dobu tvrdila ze se pojede nejakym autem, ale pak se ukazalo, ze tim mysli taxik, coz by vyslo caa na 150 tis. rup. coz je muj mnesicni najem, takze to nepripadalo v uvahu. No, tak to nakonec zkoncilo teda jizdou na motorce. Tak ze musi sehnat jeste jednu motorku, protoze nas je moc. Po par telefonatech prijel takovy, no, nagelovany asijsky samponek, o kterem Noffi tvrdila, ze je jeji bratr (o sourozencich a pribuznych pozdeji). Tak mi Noffi pujcila helmu, a posadila mne za toho geloidniho sampona. kdyz jsem se zeptala jak dlouho asi pojedem tak mi decka tvrdili ze ne dyl jak 20 min. No, nechci teda nikomu sahat do svedomi, ale prislo mi ze ta cesta trvala nejmin tak hodinu a jeste ke vsemu mel ten hosan neskutecnou potrebu se predvadet, takze jel jako prase a muzu vam rict, ze jsem mnela chut ho vazne zaskrtit.

Takovou mou malou odvetou bylo, ze jsem ho tou svou helmou obcas tukla do te jeho nagelovane kebule a krapet mo tak i ponicila ty jeho "perfektni bodliny" ;)

Kdyz jsme prijeli do Limau bylo kolem 11h vecer. A jak se dalo predpokladat, tak na nas cekala skoro cela rocina, ktera byla tou dobou k dispozici a i nekolik "naplavenin". Ja i Jackie jsme byli doopravdy unavene, ale holt jsme to rodinne exempore museli vydrzet. Kdyz asi tak v 1h rano usnula nejstarsi babicka, tak se vsichni pomalu rozesli do svych domovu a my se mohli ulozit ke spanku. Ja doopravdy nevim proc maji v Indonesii ten blbej zvyk spat pri rozsvicenym svetle. Tak jsme holt cekali a az vsechny ty babicky a deti, co s nama spali v jedne mistnosti usnuli, tak jsme zhasly. Jenze to vydrzelo asi jen do 4 do rana, protoze pak zaclo jedno to mimino brecet a tak se zase rozsvitilo...tak jsem si pretahla deku pres hlavu a snazila se i tak usnout. Moc mi to neslo. Usnula jsem nad ranem, ale to uz nas o pul osme budila Noffi, ze se jako musi vztavat, ale ze pry se po snidani muzeme zase dospat.

Uz jsem vam tu psala jak je to tu v indonesii da dlouhy lokte, ze ale to se netyka jen imigracniho uradu nebo rektoratu STSI se ukazalo velice hezky na teto vesnici. To neni tak, jako ze se vztane, je snidane a pak si teda clovek zase muze lehnou a dospat se. Ne, to si date nejdriv caj nebo kafe s ostatnima a pak ze se teda pujde na snidani. Tak se udela okruzni prochazka kolem cele vesnice a navztivi se co mozna nejveci pocet "pribuznych". Tak napriklad jsme behem nasi vychazky potkali tri starsi pani a o kazde z nich Noffi prohlasila, ze je to jeji matka (Ibu), pak asi 15 strycku a o bratrech a sestrach ani nemluve...

Nakonec jsme asi o pul desate zakotvili u jednoho opravdoveho stryce a jeho rodiny. Tam jsme sedeli a povidali si asi tak hodinu nez se teda uvarilo dostatecny pocet chodu a dostavil se take dostatecny pocet pribunych. Musim rict, ze to byla vazne jedna z nejlepsich snidani jakou jsem tady v indonesii doposud jedla.

Pak se diskutovalo. Napul v indonestine a diky Noffi i v anglictine a po obligatnim "vyslechu" se na stryc zeptal jestli nam nechybi nase rodiny. Kdyz jsem jim tedy rekla, ze mi moje rodina tak troch zacina chybet, tak se prohlasili za mou "indoneskou" rodinu a uz mam na ne i telefon, jako ze kdyby neco ...welcome to Indonesia :)

Po teto "snidani" jsme se teda sly diky bohu dospat. Asi po dvou hodinach, Jackie jeste spala, jsem se probrala a tak mne Noffi vzala na okruzni "jizdu" cislo 2. Tak jsem ji pozadala, jestli vi o nejakem miste, odkud je hezky vyhled na okoli, tak at mne tam vezme. Tak mne vzala na jednu takovou ne primo vyhlidku, protoze tam nic takoveho nemaji, ale na takovy placek za mlatickou na ryzi. A muzu vam rict, ze pohled na okolni krajinu byl vazne dech berouci!

Puvodnim zamerem, proc jsme vlastne do Limau jeli, byla zaminka "tradicni" predsvatebni oslavy. Noffi totiz tvrdila, ze jelikoz se jeji sestra pristi tyden vdava, bude mit neco jako takovou predsvatebni party. Tak jsem to tedy z Noffiinych slov pochopila ja, jenze jelikoz jeji anglicnina je tak trochu sverana, tak jsem si nebyla tak uplne jista jestli jsem ji pochopila spravne. Jenze Jackie to pochopila uplne stejne jako ja a tak nas docela prekvapilo, kdyz to pak bylo nakonec uplne jinak.....

Po veceri - byla mooooc dobra smazena ryba se sambalem a ryba ve zlute omacce s tempehem - se dostavilo par "strycku" kteri hrali na Talompong (coz je jinak soucast Gamelanu, vypada to jako takove ty tybetske misky jenze se na to hraje opacne a ma to takovy hrbolek u prostred "dna") a jak se ukazalo tak ne pro jeji sestru, protoze se v jejich kulture zadne predsvatebni mecheche nekonaji, jak jsme se po sleze dozvedeli, ale pro nas. A taky se na nas na cumendu prisla podivat pulka vesnice, prohlidnout si "buley" (cizince). Pripadala jsem si jako cvicena opice v zoo. Noffi se sice strasne omlouvala, ale ja vedela ze jsme s necim takovim holt meli pocitat. I kdyz muzu vam rict, ze jsme mela chot se nekam vzdejchnout, protoze sice to byl co se hudby a tance (jedna holcina tancila Tari Piring) pekny zazitek, ti cumilove mne dohaneli k zoufalstvi. Tak jsme si tak blbli asi dve hodinky a pak se vsichni nahle vyparili a tak jsem se ptala Noffi, proc? No a ta mi rekla, ze prej si vesnice teda usporadala jakou si party a ze se tam, az to zacne musime jit podivat. Tak jsem se ptala, kdy to zacne, protoze bylo po desate hodine vecer. Vite, ja mam porad zafiksovany ten mnohymi zavrhovany zvyk nocniho klidu a muzu vam rict, ze bych obcas dala nevim co, kdyby to platilo i tady. Kazdopadne asi tak o pul jedenacte se zacalo ozyvat takove to tuc tuc jake zname z technoparty asi tak 2. poloviny 90' , a tak jsem se tedy uprimne zacala bat, ze to mysli vazne. A bohuzel ano. Micro namesticko vedle mlaticky na ryzi mnelo na jedne strane úostavene takove minipodium a jinak vsude okolo byly davy mistnich - precazne "disco - emo" mladeze ale tak troch se asi zasekli hudbou pred minimalne deseti lety...fuj.

Nastesti Noffi byla podobneho nazoru a nadseni svych sester pro ono tuctuctuc nesdilela a tak jsme sli domu spat. A proc se mi tak styska po nocnim klidu? Protoze tam tahle hruza dunela asi do 3 do rana a pak se oni nadsenci zacali zozjizdet na svych motorkach po okoli, coz jak si jiste dovedete predstavit nebylo zrovna dvakrat nejtissi. Ale coz, alespon jsem byla svedem mistni vesnicke zabavy, ne! :\

Abyste si nemysleli, ze jsem si tech par dnu neuzila, to zas ne. Rodina Noffi se o nas starala jak o vlastni, stravila jsem s tetickama a babickama dost cau v kuchyni a priucila jsem se spoustu veci a vsichni byli neuveritelne mili a pohostinni. A ta krajina....

A vlastne vubec nevadilo ze jsem dva dny nebyla ve skole, protoze se s vyukou zacalo stejnak az dneska, ve stredu tak jsem o nic neprisla, naopak jsem si zase privodila hromadu zazitku. A za ctrnact dni tam pojedu znova, tentokrat, ale doopravdy na svatbu jeji sestry, tak doufam, ze to bude stat za to!