Hujan dan hujan dan hujan....

Tak nam tu zacalo obdobi monsunovych destu.
Docela se ochladilo a prsi vic jak dvakrat denne a slunce se ukaze tak obden, coz je celkem depresivni a taky dost na nic, kdyz si chce clovek vyprat tak to schne dvakrat tak dlouho nez normalne (normalne je dva dny) coz jak si jiste dovedete predstavit neni pak ono obleceni z nejvonavejsich...a o rucniku se radsi rozepisova nebudu, to je kapitola sama o sobe.

Taky se mi uz povedlo nastydnout. Nevim presne jak, ale podezrivam sve telo, ze se asi jeste tak upne nevyrovnalo se studenou koupeli za jakeho koliv pocasi a tak se mi to snazi oplatit, nastesti se tu da obstojne lecit starym osvedcenym zpusobem - caj s citronem, medem a zazvorem za coz jsem velice rada a takova ta "tygri mast" pod nos kvuli ryme a uz je mi daleko lepe nez pred dvema dny.

A taky zacal semestr...no ono to bylo vlastne jen takove zahajeni v aule, kde nam pri vstupu rozdali asi desetistrankovy dokument v indonestine a sem tam je i neco v arabstine, pry abysme vedeli o cem to studium tady teda je...no alespon maji smysl pro humor, ne?
Pak prisli na "scenu" rektor a tri pro rektori, nekteri meli az dvacetiminutove monology, samozrejmne v indonestine a jeden z nic dokonce i zpival coz bylo obcas odmeneno i potleskem, ale jak se rika proti gustu.... :)
Kdyz jsme aulu opousteli tak jsme u vychodu potkali naseho ucitele indonestiny a tak jsem se ho zeptala o cem ze to ti panove hovorili a on rekl ze nevi jelikoz ho to tam nebavilo a tak sel ven...a tak to tu je porad. Jo a mimochodem, ten nas slavny kurz indonestiny trval je dva tydny a ted ticho po pesine i kdyz jsem tak trochu rada, protoze Mr. Frans byl opravdu dost dobre nepouzitelny, jelikoz nam v tom malo co jsme se zatim sami stihli naucit udelal totalni gulas a tojen proto, ze jak sam prohlasil nas chce naucit mluvit plynule (nechapu co ho to popadlo, kdyz jen dva lide z cele nasi skupiny umi indonesky) takze po tehle dvou tydnech mam pocit, ze jsem zase tam kde jsem zacala nez jsem sem prijela.

Ale zpatky k zacatku semestru. Kdyz se ti "papalasi" vypovidali z toho co jim lezi na srdci a vzal si slovo rektor a zacal mluvit o programu Darmasiswa, tak mi zacal behat mraz po zadech jelikoz mi zacalo dochazet co bude asi nasledovat. Nemylila jsem se. Po chvilce se ozvalo moje jmeno, protoze jsem zase buh vi proc na zacatku seznamu :o a tak jsem si stoupla a modlila se, at
to staci, jenze ono ne. Tak jsem holt chte nechte musela do predu a stoupnout si pred celou tu narvanou aulu, poravde jsem si pripadala jako cvicena opice. A takhle tam za mnou museli do predu vsichni ostatni. Parada, co! Pak si jeste potrast ruckou s nejakyma trema lidma co tam za mama dosli a pak nas zaplatpambuh propustili.......uf, nemam rada tyhle "ceremonie", vzdycky si pri tom pripadam jako naprostej debyl. Jako by uz takhle nestacilo, ze tu pusobime jako atrakce tak jako tak.
Toto bylo jen takove zahajeni, protozeza dva dny konci Ramadan a pak mame az do 14. zari volno - Lebaran.
Po te co nas "propustili" jsem se sla podivat na katedry, na kterych tu budu studovat, podarilo se mi totiz, kromne tance, na ktery mne z nejakeho zahadneho duvodu umyslili, vetrit se na katedru umeleckych zemesel a vypada to zatim mooooc dobre!
Dokonce, az skonci Lebaran tak se asi pojede do Galogandy za mistni keramikou, na coz jsem velice zvedava