menunggu dan menunggu dan menunggu, ach jo

Dneska to byl zase den. V pondeli nam jeden chlapik, Fanc, co se ma o nas starat rikal, ze se ve stredu (coz bylo dneska) pojedeme na imigracni urad. Nacez Beata s Ritou na to nejak zapomely, i kdyz mozna to Franc zrusil, kazdopadne jelikoz byl v utery svatek (den nezavislosti Indoneske republiky, ale chudakum jim strasne lilo) tak se nedelo nic a zadne info nedoslo, az vecer...
Trang (Vietnamka) mi povida, ze volal pan z rektoratu a mame byt pripravene na osmou hodinu rano - Ja, ona a Thajka. No, bylo mi to krapet divny, protoze nic se tu prakticky neodehrava pred desatou a holky o nicem nevedely protoze jim se nikdo neozval, ale budiz.
Tak jsem rano vstala. Muzu vam rict, ze se mi teda spi a vztava cim dal tim hur, protoze mame v arealu skoly neco jako minaret a v pet hodin rano to kampusem pekne duni, takze zadnej med...Takze jsem vstala v sedm hodin a v osm jsme s Trang a Hidaiou stepovaly na rektorate. Asi o pul devate prisel chlapik co volal Trang a ze prej jeste nedosel Franc se kterym mame jet na imigracni a ze mame pockat. tak jsme celaly asi do deviti, nacez dosel Franc a ptal se kde jsou holky?
Tak jsme mu rekly, ze o nicem nevedi a asi jeste spi. Rikala jsem mu, ze pro ne dojdu, ale o ne ze jim zavola a dojede pro ne a zmizel v utrobach rektoratu.
Vite, tady je vsechno ve znameni "Jam Karet", coz namena doslova "gumovy cas", na vsechno je dost casu a kdyz se to nestihne, mame prece dalsi dny, ne? Coz tedy vsihni pomnerne uzkostlive dodrzuji. Nechtelo se mi sedet na zadku v hale a tak jsme se s Trang vydaly na prochazku po kampusu a cestou jsme potkaly dve velice simpaticke holciny, co studuji na tehle skole divadlo. Jak jsme tak sly kampusem nakonec jsme dosly az k nasemu domku, pred kterym snidala Rita. Tak ji povidam, ze na ne uz hodnou chvilku cekame a ze jim Franc mel volat a kde jsou, tak vykulila oci, to umi doopravdy pekne, a ze jim nevolal a o nicem nevedi, ale ze se zapakuji a pojedem. Tak jsem se s Trang a holkama vydaly zpet k rektoratu. Holky prisly asi v deset a tak jsme si tam jeste asi pul hodky pockaly, asi aby se nereklo, a jelo se. Dneska bylo doopravdy krasne, a tak pohled na okolni krajinu byd doopravdy uchvacujici.
Imigracni urad je v Bukittinggi, kam to trva asi hodinu, takze jsme dojeli o poledni pauze. Doopravdy nechapu, proc maji poledni pauzu, kdyz je Ramadan a stejnak do vecera nejedi, ale budiz, tak jsme si zase pockali. A kdyz jsme se tedy dockali, podepsal kazdy z nas dva papiry , otiskli si palecek a zas nas poslali ven, kde jsme si pockali dalsi hodinu a pak se jelo domu.
Vlastne ne tak docela, s holkama jsme poprosili ridice aby nas vyhodil v centru, coz tedy diky bohu udelal a sly jsme po nakupech.
Asi nejvecim cilem naseho dnesniho dne, tedy hned po imigracnim :), byl Ricecooker - pro ty z vas co nevi o co jde, je to takovy automaticky varic na ryzi. Coz se nam tedy povedlo a dokonce jsme koupili velky za cenu maleho, takove jsme sikovne. A pak je tu daleko levnejsi balena voda nez v Padang Panjangu. Je sice fakt, ze ta v padang panjangu vyjde asi v prepocku na deset korun ale v Bukittinggi asi na dve, takze jsme se poradne oblozily nakupnima taskama, velikym pytlem ryze a Krabici s nasim vysnenym strojem a vyrazily k "domovu". Asi bych vam mela neco bliz povedet o mistni "autobusove" doprave, krome toho, jak jsem psala minule, ze to jsou spis takove upravene mikrododavky na mikrobusy, ale to neni zas az tak poctatne. Sice jsme chytli jeden mikrobus do Padang Panjangu, ale nas bylo jenom sest, my a jedna pani (jinak mikrobus je asi 8-mi mistny, ale previdelne jede az dvanact lidi) tak jsem porad popojizdeli Bukittinggi a shaneli spolucestujici. Takze z cesty, ktera normalne trva hodinu byla cesta na dve hodiny, a muzu rict, ze jsem toho mela teda vazne plny zuby !
Kdyz jsme dojely domu, do kampusu, tak jsme okamzite vybalily ricecooker a za pomoci Vietnamky uvedly do provozu, nejdriv jsme si uvarily vodu na caj, coz mi teda vazne chybelo, moct si dat caj doma a nemuset hned po ranu vyrazit za cajem do mesta a pak ryzi. Sice jsme ji krapet pripalily, asi tam bylo min vody, nez melo byt, ale prvni vecere doma. Tim nechci rict, ze by mi mistni jidlo nechutnalo, na opak! Ale, prece jen si muzem uvarit i obed a nemusime spolu s ostatnima kolektivne hladovet, kdyz nejsme muslimove :)
A taky jsem dneska objevila super ovoce - Salak. Bohuzel nevim jak se to jmenuje cesky, ale ma to slupku, ktera vypada jako pasovec a chutna podobne jako nase kastany, ale nemusi se, na rozdil od kastanu, tepelne upravovat.Je to takove sladko-kysele a pomerne aromaticke.