Čínský večer aneb nejlepší z nejtalentovanějších

Před pár dny se Josh vrátil zase z nějaké návštěvy jednoho z čínských chrámů (vihara)  a nadšeně mával  volňáskama na jaký si večer v čínském kulturním centru, kdesi na okraji Bandungu. No nakonec nás šla jen půlka - klasicky kromě Joshe ještě Lidya a Sasia (ta je taky z Východního Timoru ale studuje na jiné škole) a samozřejmě moje maličkost. Jeli jsme tam taxíkem, protože ani naše domácí neměla potuchy, kde by to mohlo být a tak když se nám podařilo jeden taxík odchytit, zavolal Josh svému čínskému kamarádovy a ten to po telefonu taxikářovi polopatě vysvětlil. Ukázalo se, že se to koná v jedné z nově postavených čtvrtí pro "lepší společnost" a buď to do mapy ještě nedali nebo schválně mlží...ani jednomu bych se tady nedivila.

Přijeli jsme více méně na čas, ale na indonéské poměry příliš brzo (z čehož byl Josh poněkud nesvůj neboť předpokládal čínskou časovou dochvilnost). Když jsme vystoupili z taxíku, stanuli jsme před budovou, která by se dala nazvat místním kulturákem - taková ta univerzální budova především pro monstrózní svatby čínské minority. Jak už jsem se zmínila, přijeli jsme brzo, zato jsme si ale mohli sednout kam jsme chtěli. Vzhledem k tomu, že pro místní číňany není asi úplně normální vídat na svých akcích kohokoliv jiného než sebe, automaticky předpokládali že všichni mluvíme čínsky...což většinou zachraňoval Josch. Pak nás odchytla jedna čínská televize a museli jsme (čínsky) pozdravit na kameru jejich diváky. Mám krapet strach jak to nakonec vyznělo, doufám že jsme omylem neřekli nějakou sprosťárnu.

Program samotný začal cca o půl hodiny později než bylo avizováno, což nesla nejhůř Lidya, která evidentně už po té co vlezla do taxíku a zjistila, že jsem si sebou sice vzala foťák ale zapoměla jsem si ho nabít a tudíž jí nebudu moct fotit (čímž je dost otravná), se začala ošívat že má hlad a že chce domů. Jako malé děcko. Těsně před tím, než začal program a když už byl sál celý naplněný, sedla si přede mě jedna paní s tak mohutně upravenou trvalou, že mi tím zakrývala celé jeviště a mě tak nezbylo nic jiného než se naklánět na jednu stranu nebo na druhou. Což mi ale tato paní zrovna neulehčovala, protože se záhadnou přesností nakláněla hlavu zrovna tím směrem kam jsem se naklonila já....ještě že tam byly po stranách dvě plátna, kam promítali co se zrovna odehrává a tak jsem alespoň něco viděla.

Toto celovečerní představení Chinese Culture Land Talented Juvenile Troupe, bylo přehlídkou dětí - nejlepších z nejtalentovanějších. Samotné vystoupení začalo jakýmsi "poskakováním" všech účinkujících ve školních uniformách na různé rytmy současného čínského popu. Celý večer provázela dvojice patnáctiletých vycházejících hereckých hvězd Xu Yiling a Huang Kedang...naštěstí pro nás všechno co Xu řekla Huang následně přeložil do angličtiny a případně Josh dovysvětlil. Po úvodu, následovalo vystoupení desetiletého chlapečka, Wu Di, pěveckou a hereckou hvězdou Hunanu. Což o to, zpíval vážně skvěle, ale zvukař tomu asi chtěl dát ještě větší grády a tak jsem chvílemi myslela že ohluchnu (což jsem si myslela po zbytek celého večera)

 (omluvte sníženou kvalitu, foťák kleknul a telefon toho moc nepobral)

Po tomhle chlapečkovi následovaly nějaké tanečky, které sice nebyly nic moc, ale jak jsem se dočetla v programu, každá z těch tanečnic (věkový průměr 13 let) dosahuje 12. tanečního stupně a vlastní nějakou zlatou medaili. Po té nastoupilo trio hudebníků - Kang Ruiyang (14) na flétnu, Liu Huanian (15) na guzheng, což je něco takového jako čínská sitár a Wang Shia (16) která hrála na Pipu. Samozřejmě všichni jsou vítězové hudebních soutěží a dosahují nejvyšších možných hráčských stupňů. Jo a ke konci tam naběhl Zuo Hang (14) a troubil na suonu. Po této skvadře pomalu vplul na scénu "čínský barokní anděl" Ouyang Beye (15) a zpíval nějaké čínské sentimentální cajdáky, ale kupodivu, vzhledem k jeho věku, baritonem!  Po něm přišla na řadu tradiční čínská opera v provedení desetiletého Jiang Shujuan, který si po první písni odložil náročný kostým a navlékl opět školní uniformu a pokračoval ve vystoupení, takže bylo přesně vidět pohyby které dělal nejen tělem ale i výrazy ve tváři. Z tohohle chlapečka mi běhal mráz po zádech.

Další z mrazivých a dalo by se říct až kouzelnickým představením, bylo vystoupení Han Wei, 19-ti letého herce tradičního divadla se zaměřením na měnění tváří. Vůbec netuším jak to dělal, ale během asi tří minut vystřídal asi třicet masek! Ale tak rychle že nešlo vůbec postřehnout jak to dělá, prostě měl najednou jinou masku! Konec mu sice trochu nevyšel, jedna maska mu zůstala vyset za ucho, ale jinak to bylo nesmírně působivé. 

Další vtipnou ukázkou bylo Kung - fu vystoupení 17-ti letého Liu Zhe a 16-ti leté Zheng Xuhua. Tihle dva tam předváděli prakticky všechno co známe z Čínských bojových filmů, teda až na to poletování vzduchem, na to jsou asi ještě mladý!

Na závěr zase všichni naběhli na pódium (tentokrát v kostýmech z vystoupení) a zpívali nějaký klasický oblíbený čínský song, (který si Josh zpíval s nima a který si potom zpíval celou cestu domů čímž nám značně znepříjemnil cestu angkotem a mě rozbolela hlava). A pak se samozřejmě společně fotili. 

Když jsme se vraceli domů tak jsme byli tak unavení, že jsme zapoměli přestoupit na jiný angkot a tak se nám cesta domů pěkně protáhla z dvaceti minut asi na hodinu a půl, při čemž si Josh stále zpíval tu čínskou odrhovačku a holky z Timoru ho za to chtěli hodit do kanálu. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Domů jsme došli úplně zmožení ale myslím, že to rozhodně stálo za to.