Tajemná Zelenina a Záhadné Ovoce III.

A mám tu pro vás další pokračování z mini-série o plodinách, na které můžete v Indonésii narazit a jenž jste pravděpodobně ještě na vlastní ústa neokusili.

Jambosa Malacká neboli Jambu Air

Jambosa je středně vysoký strom z čeledi myrtovitých, může vám trochu připomínat hrušeň, má poměrně dlouhé, k oběma koncům súžené listy a jeho plody jsou také malvice.

Jambosa má zřejmě původ na Malajském poloostrově (starým jménem Malaca = jambosa malacká) a odtud se rozšířila do mnohých tropických zemí např. Indonésie, Brazílie a dalších. 

Plody Jambosy jsou různě velké (cca od limety až po máslovou hrušku) a bývají růžové, karmínové, žluté i bílé. Obecně mají hruškovitý tvar. Chutí se mezi sebou jednotlivé druhy trochu liší - od kyselých a trpkých až po sladké, asi jako jablka. Dříve se proto také Jambose přezdívalo "Východoindická růžová jablka". 

Jambosa Malacká - Jambu Air

Jambu Air je jedno z mých nejoblíbenějších ovocí, jelikož je kyselé a šťavnaté ale zároveň má příjemnou květinovou vůni. Indonésané ho většinou nekonzumují přímo (asi jako všechno ovoce co není sladký jako cumel), ale připravují z něj limonády a je součástí ovocného salátu Rujak ( viz Daily Life in Indonesia V).

Jambosa Malacká - Jambu Air

Jambu neloupejte ale dobře omyjte. Můžete je jíst rovnou, ale v tom případě bacha na semínka, a nebo je rozkrojte na čtvrtiny a jednoduše vykrojte semena a bubáka.
(Nedávno jsem se s někým dohadovala o tom, co je to bubák a pro ty z vás, kdo tento termín neznají: bubák je to, co je na opačné straně malvic naproti šťopce, tam kde byl květ. Takže doufám, že teď už je to jasný.)

V Indonésii můžete narazit na řadu ovoce, kterému místní budou říkat JAMBU.

Např: JAMBU BIJI = Guava
JAMBU MONYET = Ledvinovník Západní neboli Kešu oříšek a další. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ledvinovník_západní

Pro nadšence do Jambu tu mám link, kde si můžete prohlédnout různé druhy Jambu.

http://bibitbuahbunton.blogspot.co.id/2012/01/macam-macam-jambu-air.html

Pitahaya (Pitaya) neboli Dragon Fruit neboli Buah Naga

Pitahaya není Indonéským ani asijským ovocem, ale pochází z Mexika a je plodem Kaktusu Trojhranného (Cereus triangularis), stal se však natolik populární, že na něj teď narazíte snad úplně všude.

Cereus Triangularis

V Indonésii je nejběžnější Buah Naga Merah (Pitahaya Roya = červená pitaya) a Buah Naga Putih (Pitahaya Blanca = Bílá pitaya). Oba dva druhy vypadají prakticky stejně a dokud je nerozkrojíte tak  nevíte, kterou jste si přinesli domů a jestli trhovec náhodou nekecal. 

Vodítkem vám může být to, že bílá pithaya je spíše oválná a na růžové slupce někdy mívá zelené žíhání a takové ty lístky nebo chlopně co má na slupce, jsou světle zelené a červená pitaya je více kulovitá a opravdu sytě karmínově růžová skoro celá i lístky.

Pitahya - Dragon Fruit - Buah Naga

Chuťově se od sebe bílá a čevená také odlišují. Bílá je poměrně mdlá a sama o sobě dost o ničem, zato se skvěle hodí jako základ pro různá ovocná pyré a džusy. Červená je mnohem chuťově výraznější, sladká a jemě nakyslá - a o té úžasné barvě ani nemluvím!

Pitahaya Blanca  - Buah Naga Putih / Pitahaya Roya - Buah Naga Merah

Pitayu omyjte, rozkrojte a buť ji můžete jíst rovnou lžičnou ze slupky nebo ji jemě vyloupněte podobně jako avokado a připravte podle vlastní chuti.

Tajemná Zelenina, Záhadné Ovoce II.

Zapota Obecná neboli Sapodilla (indonésky Sawo) 

Sapodilla je středně vysoký strom se střídavými řapíkatými listy. Původním domovem tohoto ovocného stromu je Střední a Jižní Amerika, ale díky koloniím se rozšířil i do jižní a jihovýchodní Asie.

Plody Sapolilly jsou kulovité nebo vejčité bobule velikosti větších kachních vajec s hnědou až hnědě rezavou slupkou a trochu připomínají nemyté brambory. Dužina bývá nažloutlá až nahnědlá a obsahuje několik plochých semen. Sapodilla vylučuje lepkavé, latexu podobné mléko, z něhož se původně vyráběly žvýkačky. Ostatně toho si můžete všimnout i při její konzumaci, kdy vytváří "pogumovaný" efekt v ústech, který ale rychle odezní.

Sapodilla - Sawo

Pokud jsou plody doopravdy zralé, jsou velice sladké, připomínají chutí i konzistencí přezrálou medovou hrušku. Bohužel se plody často trhají nezralé, aby přežily expedici a pak je nutné je nechat dlouho odležet aby změkly. Často se ale trhají nezralé i proto, že jsou velmi oblíbené u Kaloňů, kteří pak v sadech a zahradách škodí stejně jako u nás špačci. 

Z osobní zkušenosti kupuji Sawo pouze na venkově a v sezóně, nejlépe podél cest, kde je prodávají místní lidé přímo ze zahrádky. Bohužel Sawo, co je k dostání na trzích ve městech bývá nezralé a spíše dřív zhnije než by dozrálo. 

Pokud jej tedy budete kupovat, mělo by být na omak poddajné asi jako zralá meruňka, když je tvrdé není zralé. Sawo omyjte a oloupejte z něj tenkou slupku. Semena nejezte.

Povijnice Jedlá/batátová (indonésky Ubi Jalar)

Ubi / batáta je okopanina a stejně tak jako brambory pochází z Ameriky. Do Evropy se dostalo s Kryštofem Kolumbem asi o 100 let dřív než klasické brambory. Z Ameriky se Ubi rozšířilo do dalších teplých oblastí světa, zejména do Afriky, Jihovýchodní Asie, Číny či Japonska. Na rozdíl od Brambor, jsou mladé listy Ubi / Batátů jedlé a připravují se podobně jako špenát.

Ubi či Batátů je mnoho druhů i v samotné Indonésii. Mnohé z nich se využívají především na výrobu moučníků, dají se vařit, smažit, dusit, péct atd... 

Ubi (zdroj obrázku: wikipedia)

Ubi jalar má světlou slupku a dužina po uvaření zežloutne, takové Ubi nejvíce připomíná přemrzlou bramboru. Ubi Merah (červené ubi) je vlastně kasická batáta jak ji můžeme koupit i v českých obchodech s tmavě oranžovou až červenou slupkou a oranžovou dužinou. Ubi Cilembu (Ubi madu - medové ubi) je asi nejsladší formou ubi co jsem zatím jedla. Nejčastěji se prodává pečené ve slupce a to je doopravdy pochoutka. Asi nejpodivnější z Ubi, jaké lze v Indonésii najít, je Ubi jalar Ungu (fialové Ubi) které má červeno-fialovou slupku a červenou dužinu, která po uvaření nabyde syté fialové barvy. Toto Ubi je často používáno na moučníky protože vypadá velice efektivně, ale dělají se z něj i křupky a další pochutiny. 

Ubi můžete tepelně upravovat prakticky jakkoliv, oloupané i neoloupané, ale nekonzumujte je v syrovém stavu. Ubi v syrovém stavu vylučuje lepkavou latexu podobnou tekutinu, která ubi chrání před škůdci. 

Ubi ungu - fialové ubi

Dezert "biji salak" z fialového ubi

Křupky z fialového ubi

Tajemná Zelenina, Záhadné Ovoce I.

V Indonésii můžete na trzích narazit na podivné věci. A pokud máte touhu zkoušet nové chutě a obohatit své zážitky, připravila jsem pro vás takový mini seriál, který budu postupně doplňovat. 

Různé druhy tropického ovoce a zeleniny se dají koupit i v ČR, avšak zdaleka ne všechny. V Indonésii můžete najít mnoho druhů, které jste možná nikdy v životě neviděli ani o nich neslyšeli. Mnohé nejsou původem z těchto ostrovů, ale byly sem dovezeny během koloniální éry a zdomácněly natolik, že je místní berou za své a původní.

Dvouslivák Ježatý neboli Rambutan

Rambutan je poměrně velký strom, který produkuje trsy malých ježatých plodů velikosti švestky, jejichž slupka bývá buď červená nebo žluto-zelená (trochu může připomínat plody kaštanu). Plody chuťově připomínali liči a stejně tak jako liči má uprostřed dužiny pecku.
Rambutan se obvykle prodává po trsech od 10tis-20tis IDR podle sezóny. Mnozí Indonésané preferují Rambutan který má drobnější plody se žluto-zelenou slupkou, prý jsou sladší. Já osobně mám raději ten červený, jeho plody jsou větší a dužina je mírně nakyslá.

Rambutan můžete oloupat dvěma způsoby: buď naříznout slupku a poté zmáčknout a plod vyloupnout, nebo si všiměte drobné rýhy vedoucí od stopky ke "špičce" a do té pak vtlačíte palec a slupka sama povolí a rozevře se. Každopádně doporučuji před loupáním omýt. 

Rambutan

Salak neboli Snake Fruit

Salak je plodem Salakové palmy (Salacca Zalacca) a má původ na Jávě a Sumatře, zdomácněl i na dalších ostrovech (Bali, Sulavesi atd..). Salaku se daří velice dobře na vulkanických půdách.
Plody rostou u kmene nízko nad zemí chráněny dlouhými trny. Plody Salaku mají kapkovitý tvar a jsou potažené šupinatou slupkou, která připomíná hadí kůži, od toho její anglický název. 

V Indonésii můžete narazit na druhy, které se chutí liší podle místa původu. Salak z Jávy (Salak Yogya, Salak Pondoh) je spíše nasládlý a mnohem více moučnatý na rozdíl od Salaku Sumaterského (nebo také Salak Medan), který je svíravě nakyslý a mnohem více šťavnatý. Salak Bali je kombinací dvou předešlých, moučnatý ale nakyslý.

Když budete kupovat Salak, otestujte si špičku každého plodu. Měli byste cítit vůli mezi plodem a slupkou, v žádném případě nekupujte Salak, jehož špička ke měkká nebo dokonce mazlavá, to znamená, že je plod může být nahnilý.
Pokud si tedy koupíte Salak, nejprve jej omyjte a pak oloupejte od špičky. Dávejte přitom pozor, zejména je li šlupka tuhá, ať se neporaníte, šupinky mohou být ostré. Uvnitř je dužina Salaku rozdělená na dva až tři díly s jedním semenem v každém dílu. Salak z Jávy můžete po oloupání rovnou jíst, Salak ze Sumatry je dobré po oloupání zbavit tenké blány, která pokrývá jednotlivé díly dužiny, protože je trpká - jednoduše ji "odmasírujte" prsty pryč.
Na Jávě ze semen Salaku po upražení připravují nápoj KOPLAK, je to taková obdoba vitakávy. 

Salak

DAILY LIFE IN INDONESIA VIII.

Před pár dny jsem poslouchala na českém rozhlase rozhovor s panem Miroslavem Zikmundem a uvědomila jsem si, že je ještě jedna věc, kterou jsem zde přešla jen letmou zmínkou v jednom z předchozích příspěvků.

Nátělník - nejlepší přítel potícívšího se jedince

Nátělník, nebo chcete-li tílko je doopravdy jedna z věcí, díky níž si uchráníte v tropech zdraví.
Nemusí to být žádné super-hyper funkční prádlo, stačí obyčejný tenký bavlněný nátělník. Pan Zikmund ho zmiňuje v souvislosti s vybavením britské armády v severní Africe, kde jsou veliké rozdíly denních a nočních teplot.

Já sama si neumím představit, že bych někam bez nátělníku vyrazila, už z toho důvodu, že je tu vedro jako prase a člověk se potí i na místech o kterých ani netušil. Ono mít propocený flek na břiše, když zrovna nejste svalovec v posilovně není úplně to pravý ořechový.

Jak jsem psala v příspěvku "jak na vedro", všechno je záležitost psychiky a nic neobtěžuje tak, jako čůrky potu stékající po zádech, mezi prsama či jinými partiemi. Kromě toho, když jste propocení a zafouká větříček, projedete se na motorce nebo se vám poštěstí indonéské hardcore klimatizace, tak si koledujete o nastuzení, bohužel i v tropech.


link na rozhovor s panem Zikmundem: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/respektovani-prav-hostitelske-zeme-nam-zachranilo-zivot-rika-cestovatel-miroslav-zikmund--1519110