Jak jsem se minule zmiňovala, náš nový pan rektor se nadchl pro "Ranadai Bule" a domluvil nám vystoupení v Padangu (hlavním městě provincie Západní Sumatra)
Poté co jsme se vrátili z Jakarty (21.4. v noci), dali jsme si dva dny oddech...upřímě, bylo to doopravdy potřeba!
Když jsme pak přišli na další tréning, tak nám Bp. Arif oznámil, že vystoupení v Padangu bude za týden (2.5.), a že musí být dvakrát tak dlouhé než je naše dosavadní nejdelší verze (pro Jakartu jsme to museli zkrátit a teď zase natáhnout, ach jo) a tím pádem potřebujeme delší dialogy plus nějaké nové a taky prodloužit choreografii. Takže to, co jsme předtím dřeli necelý měsíc musíme stihnout za sedm dní...welcome to Indonesia!
A tak se zase začlo tránovat, ale tentokrát v daleko ostřejším tempu. Nová Choerografie, nové písně, nové hudební nástroje, nové dialogy...
Ale nejsme žádná ořezávátka a tak jsme zatli zuby, táhli a zvládli!
Nakonec nastal den D. Kolem poledne jsme naložili školní autobus nejen lidmi, ale tentokrát i proprietami pro vytvoření scény.
V Padangu bylo děsný vedro a tak jsme se po obědě vydaly s Ritou a Oliwii pro čerstvý ovocný džus a pak si dáchnout....Jelikož jsme měli začít v osm hodin večer tak jsme měli relativně dost času i když jsme ho většinu prospali :) okolo čtvrté hodiny následoval micro tréning kvůli "osahání" prostoru a pak až do půl sedné volno...
...A tak jsme se bavili sledováním jak si místní hoši krátí odpoledne hip-hopem (místňáci dělají hip-hop a cizáci místní tadiční divadlo :)
V osm hodin už bylo Taman Budaya naplněno lidmy a začlo se, jako obvykle...Salam alaikum, allahu akbar atd....pak sáhodlouhý projev našeho pana rektora (on patrně miluje projevy) ještě než jsme doopravdy vběhli na scénu, tak se nám jeden z profesorů neopomenul zmínit o tom, že se na nás přišel podívat i starosta Padangu, což myslím neměl dělat, protože nás to vystreslo ještě víc a i naši jinak velice odolní Thajští hoši byli ten veřer nějací zamlklí, což u Randaie není dobré...
...pak jsme ještě museli zvládnout diskuzi nad tématem cizinců a kultury Minangkabau...
Ale nakonec jsme to zvládli, nikdo nespald z pódia ani žádný talíř se nerozbil a Nicolson všechny překvapil svou oblibou Indického Bollywoodu.
Dva dny po té jsme měli focení a natáčení v Minang village v Padang Panjangu....no, byla to sranda. Mrvili jsme co se dalo, snad to bylo tím, že se mohlo opakovat všechno do nekonečna, ale já si myslím, že jsme byli zkrátka unavení fyzicky, ale hlavně duševně.
Pak mě taky našval fotograf, když za náma v pauze natáčení došel že chce udělat nějaký fota tari piring. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ted´ to tedy rozhodně není nejlepší nápad, já i Rita jsme absolutně zplavený a já ještě k tomu rudá jak rajče díky vedru a pohybu. No marně. Aspoň že jsem si sebou vzala pudr a trochu jsem zakytovala tu rudou záři...
Na to, že videlo a fotky z Minang village měly být pro reprezentaci tak, i když jsem video ještě neviděla tak si myslím, že to možná nebude nejlepší nápad :)
moc ti to sluší, doufám, že si ten obleček bereš s sebou dom a předvedeš se nám v celé kráse naživo ;)
OdpovědětVymazatTo je fakt super, skvělé oblečky, dobré pohyby, jen tak dááál. Měj se moc hezky. M.
OdpovědětVymazat