Sawahlunto

V neděli jsme se s dalšíma spolužákama vypravili na jednodenní výlet do městečka Swahlunto severozápadně od města Solok za jezerem danau Sinkarang...a jeli jsme vlakem. Sice jsem se těšila na parní lokomotivu, ale ta prý jezdí jen ve svátky, takže jsme jeli takovým velice pohodlným indonéským courákem.

Musím uznat, že to byla cesta velice příjemná a veselá, přestože to trvalo přes 4 hodiny, než jsme dojeli do cíle.

Vlak jel sice velice pomalu, zato ale s otevřenýma dveřma a na záchodě (mimochodem západního stylu) tekla voda, což se mi v Čechách v motoráku ještě nepoštěstilo :) a dokonce měl i "klimatizaci" v podobě ventilátoru připevněného na stropě. Kromě nás - skupinky studentů z STSI ve vlaku bylo ještě pár "bule"= bělochů, ale to byli takoví ti "lonely planet" turisti, myslím, že si všichni dovedete představit o čem píšu :)

Když jsme dojeli do Sawahlunto, tak jsem si připadala jako na jiné planetě. Tohle městečko je totiž na rozdíl od míst, které jsem doposavad měla tu možnost navštívit ( a to včetně zapadlého Padang Panjangu) velice klidné a ospalé s příjemnou koloniální atmosférou. Nikdo tu nepořvává, netroubí, každý se stará sám o sebe....prostě klídek, tak nějak jsem si tam připadala jako v Bechyni :) jen s tím rozdílem, že tam bylo vážně děsný vedro, asi tak jako v Padangu.

Po obědě jsme se vydali na obchůzku tohoto poklidného městečka. Došli jsme až k místní "atrakci" k tunelům kde se těžilo uhlí za pomoci vězňů...no, prostě klasika.

Ale jelikož tam vážně nebylo dál moc k vidění tak jsme vyrazili z pátky na nádraží, ale bohužel vlak nám ujel (což mě vážně překvapilo, protože naše zpoždění bylo jen půl hodiny...) a tak jsme dumali co a jak až se náhle kde se vzal tu se vzal objevil další ze studentů z Padang Panjangu a ten si půjčil auto a tak jsme pokračovali v naší cestě na čtyřech kolech a tak jsme si zajeli na jednu velice překrásnou vyhlídku na Sawahlunto.