O výkendu 18.-19. prosince jsme se vypravili do Pariamanu na pobřeží severně od Padangu. Mají tu totiž takovou jakou si zvláštní slavnost Tabuik.
V sobotu dopoledně jsem se s Ritou vypravila do Pariamanu. Jak jinak než místním "busem" který strašně smrděl ( podezřívám majitele, že patrně vyvedl výfuk do vnitř busu, nikoliv ven, protože to bylo chvílema vážně neúnosný), ale co bychom neudělali pro to, abychom viděli něco z místní kultury, že? :) Na konečné zastávce, asi po 1,5 h jízdy, jsme vystoupili, prakticky na území nikoho (jen autobusové nádraží asi jako v Bechyni, jen bez střechy a pár warungů okolo) a čekali na další spoj - místní MHD, jestli se to tak dá nazvat.... když přijel, tedy ten místní mikrobus, byl poměrně čistý a voňavý. Kupodivu cesta na pobřeží odtamtud trvala něco přes hodinu a to i přesto, že řidič jel jako ďábel.... řidiči formule 1 jsou o proti těm místním prostě slabý kafe.....
Když jsme tedy dojeli až k pobřeží, tak jsme si udělali příjemou procházku podél :)...musím uznat, že Pariaman je vážně příjemné místo i když je tam teda doopravdy děsný vedro (myslím, že moholo být tak kolem 40°C ve stínu). Asi za hodinu dorazili na motorce dvě naše místní kamarádky z Padangu a tak jsme společně poobědvali, jak jinak než v jednom z místních Rumah makanů s báječným výhledem na oceán...Místní specialitou jsou takový smažený věci snad ze všeho možnýho co žije v moři...no, kdyby to nebylo tak mastný a nesolený, tak by to bylo snad i poživatelný, ještě že bylo na výběr z dalších jídel....já vážně nejsem žádněj cimprlich, vždyť víte že sním skorem všechno, ale Indonésani skorem nesolej a tak je to holt někdy těžký....i když musím říct, že když se rýže vaří bez soli je vážně mnohem chutnější!
Odpoledne dorazili naši spolužáci z Padang Panjangu a tak se naše řady začali pomalu ale jistě rozrůstat...
Spali jsme u jedné naší spolužačky, která má v Pariamanu rodinu a tak naše ubytování bylo jak jinak, než rodinné :) ...Má strašně sympatickou babičku.
Ráno ( v 5h) jsme vstali, abychom se v 6h šli podívali na přípravy procesí s Tabuik.
Tabuik je vlastně taková obří kreatura ze všeho možného (převážně z bambusu, ratanu a papíru) a má dvě části - mužskou a ženskou polovičku a po rituální "svatbě" jsou obě svrženy do moře....když jsem se pídila po významu oné slavnosti, jako proč a nač tak, mi nikdo z místních nebyl schopný adekvátně odpovědět...prostě slavnost, no!...zaplať pán bůh za wikipedii...takže, Tabuik je oslava na upomínku významného muslimského svátku tzv. vzpomínka na Muharram, při výročí bitvy u Karbaly kde byl zabit vnuk proroka Mohameda.
Tak v těch 6h jsme se vypravili s "mužskou" polovičkou, teda s její základní částí, na průvod městem kde se na různých místech připojovolali další a další části až na hlavním náměstí byl sestaven dohromady úplně....no do výšky to mohlo mít něco kolem 10-ti metrů...a tam pak zůstal stát až do odpoledne. "Ženská" polovička vyla sestavována přímo na pobřeží....bylo asi 7h ráno a tak jsme si šli ještě na chvilku zdřímnout....:)
Ve 4h odpoledne se procesí vydaly k pobřeží, jak jinak než velice pomalu a za velikého hluku, jak je tu zvykem ;)....protože bylo doopravdy děsný vedro, tak jsme raději čekali na pobřeží než se dvě hodiny mačkat na slunci s davem.....jo, ještě taková vsuvka: v Indonesii stále mají dráty elektrického vedení normálně natažený na sloupech, a nikoliv v zemi a to asi ve výšce 5-6-ti metrů, a to dost nahuštěně, takže je mi doopravdy velkou záhadou jak mohli dostak tu desetimetrovou věc skrz město...indonesie je patrně země neomezených možností a zázraků!
...no a jak jsem řekla již v úvodu po té co se tedy oba dva Tabuiky došourali na pobřeží, kde je už horlivě očekávali rozvášněné davy, byly postupně svrženy do moře....a tady začalo takové velice krátké ale zato poměrně intenzivní davové šílenství, protože: oni totiž místní věří, že když si donesou kousek z Tabuiku domů tak budou mít zaručeno štěstí po celý rok....a tak se začali vrhat do vln a rvát různé kusy papíru atd....takže toho v tom moři nakonec naštěstí moc nezůstalo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat