O výkendu jsme se s holkama a dalšíma lidma opět vypravili do Sawahlunta, tentokrát ale nikoliv vlakem, protože ten tady jezdí jen v neděli a mimo jiné cesta vlakem trvá přes čtyři hodiny, ale normálně místním busem takže jsme tam byli coby dup za necelé tři hodiny :)
V Sawahlunto tento týden probíhal mezinárodní hudební "mikrofestival" SIMFest a naši spolužáci na těm vystupovali a to jsme si prostě nemohli nechat ujít, že?
Takže jsme se v pátek po škole vypravili na autobus. A protože byl pátek, byly všechny autobusy neskutečně narvaný a tak jsme čekali a čekali a postupně se trousili další naši známí od nás ze školy, kteří se také vypravili na festival a tak jsme se nakonec rozhodli (a tady je to velice snadné něco takového provést skorem okamžitě;)), že si pronajmeme microbus, jelikož to vyjde jen o trochu dráž než jet normálně a vzhledem k tomu jak byly busy ten den odpoledne narvaný tak to byla jediná šance jak se tam dostat všichni najednou a v jeden den...a tak se stalo.
Do Sawahlunta jsme dojeli v podvečer. Tam už na nás čekali další kamarádi co přijeli na motorkách a tak pod...věci jsme si uložili v domě jednoho našeho spolužáka z katedry divala, Riana, jehož rodiče mají v centru dům, který ale používají jen jako skladiště, protože se živí prodejem koberců a tak jsme měli o střechu nad hlavou postaráno.
Po večeři jsme se vypravili podívat na zahájení festivalu. Když jsem v úvodu psala, že to byl mikrofestival tak jsme to myslela doslova...ale co je malé to je hezke, ne? ( jsem si mylela, ale záhy jsem pochopila, že je to jeden z nejironičtějších žertů na tomhle světě)
Z mezinárodního zastoupení tam byla Sangerel Tserevsamba z Mongolska, Ali Keita z Mali, Klaus der Gaiger z Německa a Mohamad Faizal ze Singapuru.
Ti první tři se pak shodou okolností přesunuli na pár dní k nám do školy, ale o tom později. Pak tam byla ještě naprosto úděsná taneční skupina z Malaisie, a to jsem tedy moc neochopila co dělá taneční skupina "tradičních" malaiských tanců na hudebním festivalu, ale ta hudba co jim k tomu hrála (z playbacku) za tu by se nemusel stydět žádný podprůměrný Bolywoodský propadák...a pak tam bylo asi dalších šest kapel...ale abych byla upřímná, tak jediní kdo na tom to festivalu doopravdy uměl hrát a zpívat a nejlépe obojí dohromady (což se například v provedení skup. Keroncong Toegoe z Jakarty vážně nepovedlo) byli bud´ze zahraničí a nebo z ISI Padang Panjang a to si nedělám legraci, bohužel...
Žádné komentáře:
Okomentovat