VÁNOCE V LÉTĚ

Nikdy před tím jsem si nikdy pořádně neuvědomila význam tohoto rčení, až teď........ a taky jsem nikdy před tím nebyla na štědrý den ve škole!

Jelikož jsme na Štědrovečerní večeři pozvali i naše místní muslimské přátele tak jsme s večeří čekali asi až do desíti večer až všichni skončí s nejrůznějšími tréningy, semináři a modlením....a rozjeli jsme to ve velkém stylu :)

...taky jsem uvařila horký jablečný kompot (to bylo to jediný co se tu tak z české vánoční kuchyně dá připravit) ...což většina z nich jedla po prvé a upřímně to ocenili jen ostatní darmasiswa studenti....

Po večeři jsme popíjeli Tua, což je kvašená šťáva z cukrové třtiny smíchanou s něčím o čemž jsme si nejdřív myslela, že je to něco jako obdoba našeho vitacitu, protože to potom bylo sladký a strašně růžový, ale pak se ukázalo že to bylo něco jako Redbull v prášku, což vysvětluje že jsme vydrželi až do rána bílého zpívat a hrát.... :)

....jo a ježíš není mrtvej, přestěhoval se do Padang Panjangu ;)

Tabuik, Pariaman aneb co s odpadky?...do moře!

O výkendu 18.-19. prosince jsme se vypravili do Pariamanu na pobřeží severně od Padangu. Mají tu totiž takovou jakou si zvláštní slavnost Tabuik.

V sobotu dopoledně jsem se s Ritou vypravila do Pariamanu. Jak jinak než místním "busem" který strašně smrděl ( podezřívám majitele, že patrně vyvedl výfuk do vnitř busu, nikoliv ven, protože to bylo chvílema vážně neúnosný), ale co bychom neudělali pro to, abychom viděli něco z místní kultury, že? :) Na konečné zastávce, asi po 1,5 h jízdy, jsme vystoupili, prakticky na území nikoho (jen autobusové nádraží asi jako v Bechyni, jen bez střechy a pár warungů okolo) a čekali na další spoj - místní MHD, jestli se to tak dá nazvat.... když přijel, tedy ten místní mikrobus, byl poměrně čistý a voňavý. Kupodivu cesta na pobřeží odtamtud trvala něco přes hodinu a to i přesto, že řidič jel jako ďábel.... řidiči formule 1 jsou o proti těm místním prostě slabý kafe.....

Když jsme tedy dojeli až k pobřeží, tak jsme si udělali příjemou procházku podél :)...musím uznat, že Pariaman je vážně příjemné místo i když je tam teda doopravdy děsný vedro (myslím, že moholo být tak kolem 40°C ve stínu). Asi za hodinu dorazili na motorce dvě naše místní kamarádky z Padangu a tak jsme společně poobědvali, jak jinak než v jednom z místních Rumah makanů s báječným výhledem na oceán...Místní specialitou jsou takový smažený věci snad ze všeho možnýho co žije v moři...no, kdyby to nebylo tak mastný a nesolený, tak by to bylo snad i poživatelný, ještě že bylo na výběr z dalších jídel....já vážně nejsem žádněj cimprlich, vždyť víte že sním skorem všechno, ale Indonésani skorem nesolej a tak je to holt někdy těžký....i když musím říct, že když se rýže vaří bez soli je vážně mnohem chutnější!

Odpoledne dorazili naši spolužáci z Padang Panjangu a tak se naše řady začali pomalu ale jistě rozrůstat...

Spali jsme u jedné naší spolužačky, která má v Pariamanu rodinu a tak naše ubytování bylo jak jinak, než rodinné :) ...Má strašně sympatickou babičku.

Ráno ( v 5h) jsme vstali, abychom se v 6h šli podívali na přípravy procesí s Tabuik.

Tabuik je vlastně taková obří kreatura ze všeho možného (převážně z bambusu, ratanu a papíru) a má dvě části - mužskou a ženskou polovičku a po rituální "svatbě" jsou obě svrženy do moře....když jsem se pídila po významu oné slavnosti, jako proč a nač tak, mi nikdo z místních nebyl schopný adekvátně odpovědět...prostě slavnost, no!...zaplať pán bůh za wikipedii...takže, Tabuik je oslava na upomínku významného muslimského svátku tzv. vzpomínka na Muharram, při výročí bitvy u Karbaly kde byl zabit vnuk proroka Mohameda.

Tak v těch 6h jsme se vypravili s "mužskou" polovičkou, teda s její základní částí, na průvod městem kde se na různých místech připojovolali další a další části až na hlavním náměstí byl sestaven dohromady úplně....no do výšky to mohlo mít něco kolem 10-ti metrů...a tam pak zůstal stát až do odpoledne. "Ženská" polovička vyla sestavována přímo na pobřeží....bylo asi 7h ráno a tak jsme si šli ještě na chvilku zdřímnout....:)

Ve 4h odpoledne se procesí vydaly k pobřeží, jak jinak než velice pomalu a za velikého hluku, jak je tu zvykem ;)....protože bylo doopravdy děsný vedro, tak jsme raději čekali na pobřeží než se dvě hodiny mačkat na slunci s davem.....jo, ještě taková vsuvka: v Indonesii stále mají dráty elektrického vedení normálně natažený na sloupech, a nikoliv v zemi a to asi ve výšce 5-6-ti metrů, a to dost nahuštěně, takže je mi doopravdy velkou záhadou jak mohli dostak tu desetimetrovou věc skrz město...indonesie je patrně země neomezených možností a zázraků!

...no a jak jsem řekla již v úvodu po té co se tedy oba dva Tabuiky došourali na pobřeží, kde je už horlivě očekávali rozvášněné davy, byly postupně svrženy do moře....a tady začalo takové velice krátké ale zato poměrně intenzivní davové šílenství, protože: oni totiž místní věří, že když si donesou kousek z Tabuiku domů tak budou mít zaručeno štěstí po celý rok....a tak se začali vrhat do vln a rvát různé kusy papíru atd....takže toho v tom moři nakonec naštěstí moc nezůstalo :)

ISI Dies Natalis

Od pondělí 6.prosince do pátku probíhali u nás ve škole oslavy 45. výročí ISI Padang Panjang.

Takže se neučilo v klasickém slova smyslu, ale za to se zde odehrálo řada workshopů, performance a konzertů a divadel, takže každý den od rána do večera byl nabitý.

Při té příležitosti k nám také zavítali i někteří z účastníků SIMFestu ze Sawahlunta a to Sangerel Tserevsamba, Klaus der Gaiger a Ali Keita, kteří poslední tři dny vedli workshop na katedře tradiční hudby s následným konzertem.

Taky na to, že je toto umělecká škola mají zdejší studenti nezřízenou vášeň pro fotbal...ale můžu vám říct, že ač nejsem milovníkem tohoto sportu, tak když hrála katedra televizní tvorby s divadelní tak jsem se málem uválela smíchy...si dovedete představit, jak to asi vypadalo....

Sawahlunto International Music Festival 3.-5. prosinec 2010

O výkendu jsme se s holkama a dalšíma lidma opět vypravili do Sawahlunta, tentokrát ale nikoliv vlakem, protože ten tady jezdí jen v neděli a mimo jiné cesta vlakem trvá přes čtyři hodiny, ale normálně místním busem takže jsme tam byli coby dup za necelé tři hodiny :)

V Sawahlunto tento týden probíhal mezinárodní hudební "mikrofestival" SIMFest a naši spolužáci na těm vystupovali a to jsme si prostě nemohli nechat ujít, že?

Takže jsme se v pátek po škole vypravili na autobus. A protože byl pátek, byly všechny autobusy neskutečně narvaný a tak jsme čekali a čekali a postupně se trousili další naši známí od nás ze školy, kteří se také vypravili na festival a tak jsme se nakonec rozhodli (a tady je to velice snadné něco takového provést skorem okamžitě;)), že si pronajmeme microbus, jelikož to vyjde jen o trochu dráž než jet normálně a vzhledem k tomu jak byly busy ten den odpoledne narvaný tak to byla jediná šance jak se tam dostat všichni najednou a v jeden den...a tak se stalo.

Do Sawahlunta jsme dojeli v podvečer. Tam už na nás čekali další kamarádi co přijeli na motorkách a tak pod...věci jsme si uložili v domě jednoho našeho spolužáka z katedry divala, Riana, jehož rodiče mají v centru dům, který ale používají jen jako skladiště, protože se živí prodejem koberců a tak jsme měli o střechu nad hlavou postaráno.

Po večeři jsme se vypravili podívat na zahájení festivalu. Když jsem v úvodu psala, že to byl mikrofestival tak jsme to myslela doslova...ale co je malé to je hezke, ne? ( jsem si mylela, ale záhy jsem pochopila, že je to jeden z nejironičtějších žertů na tomhle světě)

Z mezinárodního zastoupení tam byla Sangerel Tserevsamba z Mongolska, Ali Keita z Mali, Klaus der Gaiger z Německa a Mohamad Faizal ze Singapuru.

Ti první tři se pak shodou okolností přesunuli na pár dní k nám do školy, ale o tom později. Pak tam byla ještě naprosto úděsná taneční skupina z Malaisie, a to jsem tedy moc neochopila co dělá taneční skupina "tradičních" malaiských tanců na hudebním festivalu, ale ta hudba co jim k tomu hrála (z playbacku) za tu by se nemusel stydět žádný podprůměrný Bolywoodský propadák...a pak tam bylo asi dalších šest kapel...ale abych byla upřímná, tak jediní kdo na tom to festivalu doopravdy uměl hrát a zpívat a nejlépe obojí dohromady (což se například v provedení skup. Keroncong Toegoe z Jakarty vážně nepovedlo) byli bud´ze zahraničí a nebo z ISI Padang Panjang a to si nedělám legraci, bohužel...