Welcome to Indonesia!

Ve stredu mi volala Noffi, ze se za nama, jmenovite za mnou a z

a Ritou, chysta do PadangPanjangu. Noffi je holcina, ktera se o nas starala po priletu do Jakarty a jeji rodina bydli nedaleko od nas. Abych byla konkretnejsi, tak bydli ve vesnici Limau Lunggo asi tak 20km v horach nad mestem Solok, ktere lezi u jezera Danau Singkarak cca 50km od Padang Panjangu.

Jenze Rita byla tou dobou jeste s Martou (polkou) na ostrovech Mentawai, tak jsem Noffi rekla, ad prijede radsi v sobotu, ze to se Rita vraci, tak ze pry se do patku ozve. Samozrejmne se neozvala ani v sobotu, tak jsem na ni nejak pozapomnela. No a v Nedeli okolo 7h rano mi zvoni telefon - Noffi. A ze pry tedy prijede dneska, moc jsem ji v tom polospanku nerozumnela a jeji anglictina je taky dost sverazna, ale zaslechla jsem neco jako ze chce abysme s ni jeli k ni domu. Nebyla jsem si jista jestli to mysli vazne nebo jen ja spatne ruzumim tak jsem to nechala plavat, jen jsem se zeptala kdy ze to dojede a pry asi tak ve 2h odpoledne, a pak jsem pokracovala ve spanku.

Kdyz jsem se pak opet probudila a jak jsem tak lezela v posteli, nejak se mi ten nas rozhovor rozlezel v hlave a uvedomila jsem si, ze se doopravdy zminovala o tom, ze si nas hodla odvest s sebou domu. Krapet mne zachvatila mensi panika, protoze jsem si vzpomela, ze jsem ji v tom polospanku vsechno odkyvala. Tak jsem ji hned zavolala jak si to tedy predstavuje a proc se o tomto napadu nezminila alespon tak dva dny dopredu. Ze je nedele a od pondeli nam zacinaji prednasky a vazne neni uplne nejlepsi napad se na tri dny vyparit. A jestli vubec mluvila taky s Ritou, ktera patrne nema tucha o zadne takove akci, protoze kdyz jsem ji vcera potkala a rikala ji ze mi Noffi volala, tak rikala ze ji jen prisla SMS, ze se za nama chysta. No proste chaoz...welcome to Indonesia!

Nofii mela prijet ve 2h, ale pak to posunula na 3-4h, az nakonec dojela po 5h i se svou sestrou na nejakyma kamosema na motorce. Coz o to, ale ona si nejak blahove predstavovala, ze na tech motorkach jako pojedem s nima zase zpatky. Jelikoz se samozrejmne Noffi nenamahala dat Rite cokoliv vedet a Ja sama ji potkala asi tak hodinu pred tim nez teda dorazili, tak kdyz se pak Noffi snazila Ritu premluvit, tak ji nase Italska krasavice jednoduse poslala ke vsem certum, ze tohle teda ne. NOffi vypadala dost nestastne tak jsem ji uklidnila, ze ja teda tam pojedu, ale at nepocita s tim, ze pojedu na motorce, za prve nemam helmu a za druhe po tme na mistnich silnicich na motorce mi to prislo jako sebevrazda. Male info pro ty, kdo nevi jak to chodi okolo rovniku a kteri se divi ze je tu tak brzo tma i kdyz je leto: Tak mili pratele tady je svetlo od 6-18h, v jake koliv rocni obobi.

Takze jsme na konec jeli busem. I kdyz to vypadalo, ze se Noffi vsemozne snazila, aby nam to ujelo a mi museli jet na motorce, tak se nam precijen podarilo nakonec chyti autobus a docela poloprazdny. (pro neznale indoneske verejne dopravy to znamena, ze pocet lidi pocet sedacek jen mirne previsoval, takze to byla cesta velice pohodlna)

Do Soloku jsme dojeli neco malo po 20h a sedli jsme si do jednoho warungu na caj a neco malo k zakousnuti. To neco bylo doopravdy malo, protoze warung zaviral a tak jsme dorazili posledni vzorky takove nejake smazene zeleniny v testicku a caj byl z nejakeho mne neznameho duvodu v igelitovem pytliku, takze kdyz jste se chteli napit tak bylo nutne odkousnout roh onoho sacku a obsah si nalit do sklenky nebo jen tak ucucavat, no jak kdo ne? :)

Po prijezdu do Soloku jsme jeste asi tak pul hodiny cekali na ty dva chlapce co jeli teda na rozdil od nas na motorkach. Tak jsem si vzpomnela jak se nam snazili namluvit, ze na motorce to je o mnoho rychlejsi HAHAHA!

Taky jsme resili jak teda dojedem do te jejich vesnice, protoze Noffi celou tu dobu tvrdila ze se pojede nejakym autem, ale pak se ukazalo, ze tim mysli taxik, coz by vyslo caa na 150 tis. rup. coz je muj mnesicni najem, takze to nepripadalo v uvahu. No, tak to nakonec zkoncilo teda jizdou na motorce. Tak ze musi sehnat jeste jednu motorku, protoze nas je moc. Po par telefonatech prijel takovy, no, nagelovany asijsky samponek, o kterem Noffi tvrdila, ze je jeji bratr (o sourozencich a pribuznych pozdeji). Tak mi Noffi pujcila helmu, a posadila mne za toho geloidniho sampona. kdyz jsem se zeptala jak dlouho asi pojedem tak mi decka tvrdili ze ne dyl jak 20 min. No, nechci teda nikomu sahat do svedomi, ale prislo mi ze ta cesta trvala nejmin tak hodinu a jeste ke vsemu mel ten hosan neskutecnou potrebu se predvadet, takze jel jako prase a muzu vam rict, ze jsem mnela chut ho vazne zaskrtit.

Takovou mou malou odvetou bylo, ze jsem ho tou svou helmou obcas tukla do te jeho nagelovane kebule a krapet mo tak i ponicila ty jeho "perfektni bodliny" ;)

Kdyz jsme prijeli do Limau bylo kolem 11h vecer. A jak se dalo predpokladat, tak na nas cekala skoro cela rocina, ktera byla tou dobou k dispozici a i nekolik "naplavenin". Ja i Jackie jsme byli doopravdy unavene, ale holt jsme to rodinne exempore museli vydrzet. Kdyz asi tak v 1h rano usnula nejstarsi babicka, tak se vsichni pomalu rozesli do svych domovu a my se mohli ulozit ke spanku. Ja doopravdy nevim proc maji v Indonesii ten blbej zvyk spat pri rozsvicenym svetle. Tak jsme holt cekali a az vsechny ty babicky a deti, co s nama spali v jedne mistnosti usnuli, tak jsme zhasly. Jenze to vydrzelo asi jen do 4 do rana, protoze pak zaclo jedno to mimino brecet a tak se zase rozsvitilo...tak jsem si pretahla deku pres hlavu a snazila se i tak usnout. Moc mi to neslo. Usnula jsem nad ranem, ale to uz nas o pul osme budila Noffi, ze se jako musi vztavat, ale ze pry se po snidani muzeme zase dospat.

Uz jsem vam tu psala jak je to tu v indonesii da dlouhy lokte, ze ale to se netyka jen imigracniho uradu nebo rektoratu STSI se ukazalo velice hezky na teto vesnici. To neni tak, jako ze se vztane, je snidane a pak si teda clovek zase muze lehnou a dospat se. Ne, to si date nejdriv caj nebo kafe s ostatnima a pak ze se teda pujde na snidani. Tak se udela okruzni prochazka kolem cele vesnice a navztivi se co mozna nejveci pocet "pribuznych". Tak napriklad jsme behem nasi vychazky potkali tri starsi pani a o kazde z nich Noffi prohlasila, ze je to jeji matka (Ibu), pak asi 15 strycku a o bratrech a sestrach ani nemluve...

Nakonec jsme asi o pul desate zakotvili u jednoho opravdoveho stryce a jeho rodiny. Tam jsme sedeli a povidali si asi tak hodinu nez se teda uvarilo dostatecny pocet chodu a dostavil se take dostatecny pocet pribunych. Musim rict, ze to byla vazne jedna z nejlepsich snidani jakou jsem tady v indonesii doposud jedla.

Pak se diskutovalo. Napul v indonestine a diky Noffi i v anglictine a po obligatnim "vyslechu" se na stryc zeptal jestli nam nechybi nase rodiny. Kdyz jsem jim tedy rekla, ze mi moje rodina tak troch zacina chybet, tak se prohlasili za mou "indoneskou" rodinu a uz mam na ne i telefon, jako ze kdyby neco ...welcome to Indonesia :)

Po teto "snidani" jsme se teda sly diky bohu dospat. Asi po dvou hodinach, Jackie jeste spala, jsem se probrala a tak mne Noffi vzala na okruzni "jizdu" cislo 2. Tak jsem ji pozadala, jestli vi o nejakem miste, odkud je hezky vyhled na okoli, tak at mne tam vezme. Tak mne vzala na jednu takovou ne primo vyhlidku, protoze tam nic takoveho nemaji, ale na takovy placek za mlatickou na ryzi. A muzu vam rict, ze pohled na okolni krajinu byl vazne dech berouci!

Puvodnim zamerem, proc jsme vlastne do Limau jeli, byla zaminka "tradicni" predsvatebni oslavy. Noffi totiz tvrdila, ze jelikoz se jeji sestra pristi tyden vdava, bude mit neco jako takovou predsvatebni party. Tak jsem to tedy z Noffiinych slov pochopila ja, jenze jelikoz jeji anglicnina je tak trochu sverana, tak jsem si nebyla tak uplne jista jestli jsem ji pochopila spravne. Jenze Jackie to pochopila uplne stejne jako ja a tak nas docela prekvapilo, kdyz to pak bylo nakonec uplne jinak.....

Po veceri - byla mooooc dobra smazena ryba se sambalem a ryba ve zlute omacce s tempehem - se dostavilo par "strycku" kteri hrali na Talompong (coz je jinak soucast Gamelanu, vypada to jako takove ty tybetske misky jenze se na to hraje opacne a ma to takovy hrbolek u prostred "dna") a jak se ukazalo tak ne pro jeji sestru, protoze se v jejich kulture zadne predsvatebni mecheche nekonaji, jak jsme se po sleze dozvedeli, ale pro nas. A taky se na nas na cumendu prisla podivat pulka vesnice, prohlidnout si "buley" (cizince). Pripadala jsem si jako cvicena opice v zoo. Noffi se sice strasne omlouvala, ale ja vedela ze jsme s necim takovim holt meli pocitat. I kdyz muzu vam rict, ze jsme mela chot se nekam vzdejchnout, protoze sice to byl co se hudby a tance (jedna holcina tancila Tari Piring) pekny zazitek, ti cumilove mne dohaneli k zoufalstvi. Tak jsme si tak blbli asi dve hodinky a pak se vsichni nahle vyparili a tak jsem se ptala Noffi, proc? No a ta mi rekla, ze prej si vesnice teda usporadala jakou si party a ze se tam, az to zacne musime jit podivat. Tak jsem se ptala, kdy to zacne, protoze bylo po desate hodine vecer. Vite, ja mam porad zafiksovany ten mnohymi zavrhovany zvyk nocniho klidu a muzu vam rict, ze bych obcas dala nevim co, kdyby to platilo i tady. Kazdopadne asi tak o pul jedenacte se zacalo ozyvat takove to tuc tuc jake zname z technoparty asi tak 2. poloviny 90' , a tak jsem se tedy uprimne zacala bat, ze to mysli vazne. A bohuzel ano. Micro namesticko vedle mlaticky na ryzi mnelo na jedne strane úostavene takove minipodium a jinak vsude okolo byly davy mistnich - precazne "disco - emo" mladeze ale tak troch se asi zasekli hudbou pred minimalne deseti lety...fuj.

Nastesti Noffi byla podobneho nazoru a nadseni svych sester pro ono tuctuctuc nesdilela a tak jsme sli domu spat. A proc se mi tak styska po nocnim klidu? Protoze tam tahle hruza dunela asi do 3 do rana a pak se oni nadsenci zacali zozjizdet na svych motorkach po okoli, coz jak si jiste dovedete predstavit nebylo zrovna dvakrat nejtissi. Ale coz, alespon jsem byla svedem mistni vesnicke zabavy, ne! :\

Abyste si nemysleli, ze jsem si tech par dnu neuzila, to zas ne. Rodina Noffi se o nas starala jak o vlastni, stravila jsem s tetickama a babickama dost cau v kuchyni a priucila jsem se spoustu veci a vsichni byli neuveritelne mili a pohostinni. A ta krajina....

A vlastne vubec nevadilo ze jsem dva dny nebyla ve skole, protoze se s vyukou zacalo stejnak az dneska, ve stredu tak jsem o nic neprisla, naopak jsem si zase privodila hromadu zazitku. A za ctrnact dni tam pojedu znova, tentokrat, ale doopravdy na svatbu jeji sestry, tak doufam, ze to bude stat za to!

kurang tidur....

Tak uz to tady na skole pomalu oziva. No pomalu...vlastne dost rychle a hlavne nahlas a nejlepe prez noc a brzo rano.
Totiz ve vedlejsim domku, tady v kampusu se usidlilo vedeni SPA - coz je takova obdoba nasi SK AS (pro nezucastnene se jedna o alternativu nasi Studentske komory akademickeho senatu), ktere ma na starost "Orientasi" prvnich rocniku. Coz mimo praktickych informaci a rad do studentskeho zivota na vysoke skole zahrnuje take spoustu dalsich doprovodnych a pro prvaky sem tam i ponekud ponizujicich "her" a tak podobne, jak si jiste sami dovedete dost dobre predstavit :)
Coz o to, my se sice ucastnit nemusime, ale at uz chcem nebo nechcem tak jsme do tohoto mumraje vtazeni a to predevsim auditivne. Tak na priklad uz je to temner tyden, kdy se tato akce rozjela a vedle u sousedu to zni jako pernamentni party a to prakticky v prubehu 24h kazdy den. Ja opravdu nechapu kde na to ty decka berou energii. Nejen ze od 5 od rana blbnou po arealu kampusu s prvakama, ale na priklad vcera, jelikoz jsme sousedi, jsme s nima sedeli na zaprazi asi do pul jedny do rana a zatim co já ráno nebyla schopna se pred pul devatou vykopat z postele tak oni opet krepcili s tou nebohou omladinou a to opek od 5 od rana. V nedeli to ma skoncit a tak doufam, ze pak uz vecery uklidni a bude se dat vyspat, vzhledem k tomu ze prednasky - lekce zacinaji uz od pul 7 rano :(



Ted tu bylo par dni hezky (prselo jen jednou denne :). Tak jsem se tak potulovala po meste, okoli a tak a musim vam rict ze ty scenerie okolni krajiny vazne stoji za to. Az budu mit nekdy v budoucnu cas tak se musim na nejaky ten kopec /sopku vypravit.




Taky jsem se podivovala, proc tu nejezdi mezi Padangem - Padang Panjangem - Solokem pravidelne vlak, kdyz uz tu maji trat a to kolem krasneho jezera Danau Singkarak. Ptala jsem se na to jedne mistni holciny a jeji odpoved mne vazne malem shodila ze zidle a ted uz chapu proc tu vlak jezdi jen jednou tydne a to jen par mesicu v roce. Sice jsem si myslela ze si ze mne dela zkratka srandu, ale ukazalo se ze ne. Tak si predstavte, ze oni tu totiz maji jeste porad parni lokomotivu a tak by se to proste vickrat nevyplatilo.
Tak jsem se rozhodla ze se pristi tyden, jestli ten vlak pojede, pokusim nejak vecpat na palubu at si to tu taky krapet zpestrim :)
Jedna z mych spolubydlicich, Jackie, to rikala matce, kdyz volala domu do ameru a jeji maminka se smala a rikala, ze je to jak v u nich v jizni Koreji ale asi tak pred válkou.


Jo a taky jsem se konecne propracovala k ryzi a nudlim na snidani....wecome to Indonesia! :)

Tidak Lebih Ramadan!

Po dlouhe dobe se udelalo pekne a tak jsme ve stredu, posledni den Ramadanu, vyrazily s holkama do Padangu. Za "civilizaci", jak Prohlasila Rita.

Ja nevim, ale me se nezda, ze by Padang Panjang byl nejaká nekulturni dira jak si, buh vi proc, nektere z nich mysli. I kdyz je fakt, ze Padang je preci jen vetsi mesto nez Pdn Pnj, co do velikosti jako by jste srovnavali Bechyni s Taborem, co do poctu obyvatel Brno s Prahou :)

No, nicmene jsme v osm rano vzrazily, abychom to všechno hezky pekne za jeden den stihly, protoze z Padang Panjangu do Padangu to trva necele dve hodiny a do centra pak asi pul hodiny mestskym busem, takze....Popravdì tim hlavnim duvodem, proc se jelodo Padangu bylo to, ze jsme s holkama planovaly jet na Pulau Mentawai - ostrovy jiho-zapadne od Sumatry.

Hledani kancelare, kde se daji ziskat blizsi informace a zakoupit lodni listky nam trvalo nekolik hodin, protoze adresa, ktera je uvedena v Lonly Planet byla jina, nam zabralo asi pul dne, az nakonec jsme se teda dopidili za pomoci jednoho pomerne levneho, ale nesmirne ochotneho taxikare (jelikoz autobusem to bylo marne hledani) onoho "Kantor Air", kancelare osobni lodni prepravy.....jenze jak uz to byva, kdyz se dohaduje vic lidi o jedne veci, ze!?
Tak se tak nejak Rita a Marta zapomely zminit, ze chteji odjet už v tuto nedeli. To jsem se teda vazne nastvala, protoze puvodni domluva byla takova, ze se pocka na zacatek semestru a kdyz to nebude tak zhave s ucasti na lekcich tak pojedem na Mantawai, protoze lod z Padangu tam jezdi jen jednou tydne a cesta trva skorem osm hodin, takze to neni zrovna za rohem. A jen tak mezi nama, jen ja a Oliwia mame moskytiery, coz si nase dve dobrodruzky asi neuvedomily, ze na Mentawai bude krapet vic breber nez v Padang Panjangu, ale kdo chce kam...a taky se jeste necitim na vylet do jungle, nerada bych si kazila cestu rymou a kaslem nebo si privodila neco horsiho. Tak jsem je z kratka a dobre poslala k "certu" (znate me), za takovy chovani a nebyla jsem sama, Jakie byla tehoz nazoru a tak si tam zajedem az bude po Monzunech a sezenem si jeste nejake vybaveni... a na Oliwii padla nejaka chripka, takze tam ty nase dve aktivistky Rita s Martou holt museji samy, kdyz uz to teda rozhodli za ostatní :/

Po te co se "vody" krapet uklidnily se nas zacal dost silne zmocnovat hlad - jenze i nase dobre znama restaurace, co vari i pres Ramadan, ten den otvirala az o pate. Tak jsme se "vnutily" do jednoho pobrezniho warungu/rumah makanu kde nam sice v ne zrovna nejcistsim prostredi, po "lince" kuchyne chodil takovy jden nesmirne krasny a obrovsky kocour, uvarila jedna pani mie goreng (smazene nudle) a caj.
Bylo to celkem dobre jen se mi pak pri ceste zpatky zacalo delat ponekud soufl a taky to tak ponekud skoncilo...i kdyz si myslim, ze za to mohl spis ten sileny ridic autobusu nez ta neboha pani :)... ale reknu vam, zvracet Sambal stoji vazne za to! :O

Jinak v Padangu byl pekny blazinec, vsichni se pripravovali na konec Ramadanu a nasledujici Lebaran, kdy je dva dny vsechno zavreny, takze si asi dovedete predstavit, jak to v ulicich vypadalo. A pro toho, kdo si to predstavit neumi - tak si vemte Vaclavske namesti v nejvetsi denni spicce, a ted ty vsechny lidi z toho Vaclavaku presunte na Staromak a mate prumernou situaci v ulicich Padangu vcetne toho, ze se tam jeste snazej projet mototky, autobusy a sem
tam i povozy...no a ted tuhle celou situaci presunte na Namesti Miru - a mate Padang jak jsem si ho "uzivala" ja. Muzu vam rict, ze jsem se vazne tesila zpatky do hor a do mraku Padang Panjangu :D

Nevim jestli jsem se o tom uz nezminovala, ale mam jesterku, bydli u mne v pokoji za skrini a je desne rychla. Kdyz jsem si pred par dny smycila pokojicek tak jsem odsunula skrin a dost jsem se vydesila, protoze neco velikosti dobre vzrostle krysy nesmirne rychle vybehlo na chodbu a kdyz jsem vykoukla za tim, tak jsem uvidela jak to bezi po stene. Je to fajn vedet, ze vam neco vyjida brouky a komary, ale nikdy jsem si nemyslela, ze jesterky delaj takovej bordel.
Kdyz totiz bezi, at uz po podlaze nebo po stene, tak to tak pleska, jako kdyz bezi dite bosky po dlazdicich. Ale jinak dobry, az na ty bobky :)

Jinak jsem vazne rada, ze uz skoncil Ramadan, clovek se tak muze s klidným svedomim pres den najist i napit a lidi na vas necivi jako ze by vas nejradsi zaskrtili, protoze by si taky dali. A tak jsem si konecne koupila tu munggo-fazolovou zmrzlinu, kolem ktere jsem cely ramadan chodila, protoze mi prislo divny kupovat si nanuka na noc a musim uznat ze je fakt dobra, je zelena jako nase pistaciova a krom tech fazoli je v ni jeste kokos takze baaajo! :)

Ps:Mimo jine se nam v Padang Panjangu povedlo objevit hotel, kde je mozny se pripojit na wifi, jen je to sice krapet drahy, ale budu se tam snazit chodit casteji nez pojede skolni wifina (jestli vubec pojede, uz mne to zacina pekne sr*t), takze kdo mate moznost byt cca od 13 do 17h vaseho casu na skypu nebo tak nejak tak se mrknete jetli tam nebudu, rada bych vas taky nekdy slysela :))

Hujan dan hujan dan hujan....

Tak nam tu zacalo obdobi monsunovych destu.
Docela se ochladilo a prsi vic jak dvakrat denne a slunce se ukaze tak obden, coz je celkem depresivni a taky dost na nic, kdyz si chce clovek vyprat tak to schne dvakrat tak dlouho nez normalne (normalne je dva dny) coz jak si jiste dovedete predstavit neni pak ono obleceni z nejvonavejsich...a o rucniku se radsi rozepisova nebudu, to je kapitola sama o sobe.

Taky se mi uz povedlo nastydnout. Nevim presne jak, ale podezrivam sve telo, ze se asi jeste tak upne nevyrovnalo se studenou koupeli za jakeho koliv pocasi a tak se mi to snazi oplatit, nastesti se tu da obstojne lecit starym osvedcenym zpusobem - caj s citronem, medem a zazvorem za coz jsem velice rada a takova ta "tygri mast" pod nos kvuli ryme a uz je mi daleko lepe nez pred dvema dny.

A taky zacal semestr...no ono to bylo vlastne jen takove zahajeni v aule, kde nam pri vstupu rozdali asi desetistrankovy dokument v indonestine a sem tam je i neco v arabstine, pry abysme vedeli o cem to studium tady teda je...no alespon maji smysl pro humor, ne?
Pak prisli na "scenu" rektor a tri pro rektori, nekteri meli az dvacetiminutove monology, samozrejmne v indonestine a jeden z nic dokonce i zpival coz bylo obcas odmeneno i potleskem, ale jak se rika proti gustu.... :)
Kdyz jsme aulu opousteli tak jsme u vychodu potkali naseho ucitele indonestiny a tak jsem se ho zeptala o cem ze to ti panove hovorili a on rekl ze nevi jelikoz ho to tam nebavilo a tak sel ven...a tak to tu je porad. Jo a mimochodem, ten nas slavny kurz indonestiny trval je dva tydny a ted ticho po pesine i kdyz jsem tak trochu rada, protoze Mr. Frans byl opravdu dost dobre nepouzitelny, jelikoz nam v tom malo co jsme se zatim sami stihli naucit udelal totalni gulas a tojen proto, ze jak sam prohlasil nas chce naucit mluvit plynule (nechapu co ho to popadlo, kdyz jen dva lide z cele nasi skupiny umi indonesky) takze po tehle dvou tydnech mam pocit, ze jsem zase tam kde jsem zacala nez jsem sem prijela.

Ale zpatky k zacatku semestru. Kdyz se ti "papalasi" vypovidali z toho co jim lezi na srdci a vzal si slovo rektor a zacal mluvit o programu Darmasiswa, tak mi zacal behat mraz po zadech jelikoz mi zacalo dochazet co bude asi nasledovat. Nemylila jsem se. Po chvilce se ozvalo moje jmeno, protoze jsem zase buh vi proc na zacatku seznamu :o a tak jsem si stoupla a modlila se, at
to staci, jenze ono ne. Tak jsem holt chte nechte musela do predu a stoupnout si pred celou tu narvanou aulu, poravde jsem si pripadala jako cvicena opice. A takhle tam za mnou museli do predu vsichni ostatni. Parada, co! Pak si jeste potrast ruckou s nejakyma trema lidma co tam za mama dosli a pak nas zaplatpambuh propustili.......uf, nemam rada tyhle "ceremonie", vzdycky si pri tom pripadam jako naprostej debyl. Jako by uz takhle nestacilo, ze tu pusobime jako atrakce tak jako tak.
Toto bylo jen takove zahajeni, protozeza dva dny konci Ramadan a pak mame az do 14. zari volno - Lebaran.
Po te co nas "propustili" jsem se sla podivat na katedry, na kterych tu budu studovat, podarilo se mi totiz, kromne tance, na ktery mne z nejakeho zahadneho duvodu umyslili, vetrit se na katedru umeleckych zemesel a vypada to zatim mooooc dobre!
Dokonce, az skonci Lebaran tak se asi pojede do Galogandy za mistni keramikou, na coz jsem velice zvedava