DAILY LIFE IN INDONESIA VIII.

Před pár dny jsem poslouchala na českém rozhlase rozhovor s panem Miroslavem Zikmundem a uvědomila jsem si, že je ještě jedna věc, kterou jsem zde přešla jen letmou zmínkou v jednom z předchozích příspěvků.

Nátělník - nejlepší přítel potícívšího se jedince

Nátělník, nebo chcete-li tílko je doopravdy jedna z věcí, díky níž si uchráníte v tropech zdraví.
Nemusí to být žádné super-hyper funkční prádlo, stačí obyčejný tenký bavlněný nátělník. Pan Zikmund ho zmiňuje v souvislosti s vybavením britské armády v severní Africe, kde jsou veliké rozdíly denních a nočních teplot.

Já sama si neumím představit, že bych někam bez nátělníku vyrazila, už z toho důvodu, že je tu vedro jako prase a člověk se potí i na místech o kterých ani netušil. Ono mít propocený flek na břiše, když zrovna nejste svalovec v posilovně není úplně to pravý ořechový.

Jak jsem psala v příspěvku "jak na vedro", všechno je záležitost psychiky a nic neobtěžuje tak, jako čůrky potu stékající po zádech, mezi prsama či jinými partiemi. Kromě toho, když jste propocení a zafouká větříček, projedete se na motorce nebo se vám poštěstí indonéské hardcore klimatizace, tak si koledujete o nastuzení, bohužel i v tropech.


link na rozhovor s panem Zikmundem: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/respektovani-prav-hostitelske-zeme-nam-zachranilo-zivot-rika-cestovatel-miroslav-zikmund--1519110

DAILY LIFE IN INDONESIA VII.

Omlouvám se za delší prodlevu, ale doufám, že snad budu opět psát pravidelněji.

Mobilní telefon aneb domácí mazlíček chcípne dřív než dojde kredit

Pokud chcete v Indonésii existovat "naplno", budete potřebovat místní telefonní číslo, už proto, že by vás roaming brzo zruinoval.
Indonéské simky v českých telefonech fungují dobře, naopak to někdy dělá potíže. Simkarta se dá pořídit od 8tis.IDR (cca 15Kč), když si ji ale budete kupovat po příletu na letišti, může vás stát i desetkrát tolik. Simka má obvykle nějaký základní kredit (ind. Pulsa) v sobě.

Na nějaké to základní volání a sms (na indonéská čísla) vám stačí pulsa za 10tis.IDR. Co se týká telefonních společností tak máte na výběr ze tří nejpoužívanějších: Telkomsel, Indosat a XL. Je dobré, než si simku koupíte,zjistit jestli tam kam jedete bude mít pokrytí. Dle mých zkušeností, ve velkých městech fungují všechny dobře, na venkovských oblastech a na Sumatře má lepší pokrytí Telkomsel. Připravte se také na kvanta propagačních SMS od své společnosti, která vás bude neustále informovat o nejrůznějších cenových balíčcích, slevách atd.., já jich každý den obdržím minimálně pět.

Indonésané jsou na mobilech závislí. Většina z nich má minimálně dva, obvykle oba dva s duální sim, takže mají vlastně tři až čtyři telefony. Nevydrží si s telefonem "nehrát" dýl než pár hodin. Neustále esemeskují, tweetují nebo chatují pomocí snad všech možných aplikací které jsou na trhu. Píší sms i během řízení motocyklu. Je první co berou do ruky, když se ráno vzbudí a to poslední co odkládají (ale nevypínají, co kdyby?) než jdou spát, vyjma snad jen velmi malé děti a staré babičky a dědečky.

Indonésané nejsou "tradicionalsti" a tak svá telefonní čísla dost často mění. Jeden můj spolužák byl prakticky nedosažitelný, neboť měl každé dva týdny novou simku s novým číslem, neobtěžoval se o tom nikoho informovat a sms z nových čísel zásadně nepodepisoval. Neustále se rozčiloval, jak to, že mu nikdo neodepisuje a nevolá zpátky, když někoho prozváněl. Bohužel, někteří lidé si nová a nová čísla pořizují proto, aby mohli obtěžovat druhé nebo dokonce i k trestné činnosti.

Pokud jedete do indonésie na delší dobu, a chcete mít indonéské číslo, připravte se na to, že ho na vás bude každou chvilku někdo mámit. Vy jim ho z dobré vůle či ze slušnosti poskytnete a pak vám začnou chodit hromady nevyžádaných sms z neznámých čísel typu Apa kabar? Lg Apa? Sdh Mkn?  atd.. (jak se máš, co děláš? už jsi jedl/a? atd..indonéština pro komunikaci esemeskama, na chatu a pod. má svoje specifika, tak např. vynechávají samohlásky sy = saya, x= nya na konci slova, zdvojená slova stačí psát pomocí číslic - sama2, laki2 atd...tenhle jazyk se velice rychle vyvíjí, pokusím se mu věnovat někdy příště )

Jestliže se tomuto chcete vyhnout, máte zhruba tyto možnosti:
1) Tvrdit že telefon nemáte, což vám stejně nikdo nebude věřit.
2) Telefon nikomu nedávat, což vám bude komplikovat situaci, protože telefon z vás budou mámit všichni a všude (včetně policajtů) a když zatvrzele budete odmítat, nebo dokonce se snažit vysvětlovat, že cizím lidem na potkání prostě
číslo nedáváte (ta samá situace se týká i FB,BBM atd..), dostanete nálepku "bule sombong" (nafoukanej běloch).
3) Pořídit si, po indonéském vzoru, další číslo a to pro takovéto situace používat.
4) Můžete si nějaké číslo vymyslet, ale často vás budou chtít okamžitě prozvonit, to "abyste měli i jejich číslo", a pak se budete muset vymlouvat atd...
5) Dobíjet si telefon sami, tak jako u nás, že si koupíte kredit a naťukáte si kód. V Indonésii si sice můžete koupit pulsa na každém rohu, ale to musíte sdělit/napsat svoje číslo prodejci, který vám pak přes svůj telefon kredit pošle. Bohužel se mi několikrát stalo, že mi pak po takto zakoupeném kreditu, začaly chodit nejrůznější (i oplzlé) smsky. Jak se zdá, je telefonní číslo na "bílou holku"lákavá komodita. Když už si chcete "nechat dobít" telefon, skočte si do Indonéské sámošky.

Indonéská sámoška - středobod vesmíru

Indonéská sámoška je fenomén sám o sobě. Mám na mysli, takové ty malé sámošky typu Brněnka nebo Coop, které jsou i u nás s tím malým rozdílem, že v indonésii posunuli tuto nákupní jednotku o třídu výš.

Taková sámoška totiž funguje jako zdroj potravin, drogérie, lékárna, trafika, pokladna indonéských drah a dokonce si tam můžete i zaplatit zabookovanou letenku.
V České Republice, když si potřebujete dobít kredit do mobilu, zaplatit elektřinu, a koupit si lístek na vlak nebo paralen, tak potřebujete oběhnout několik míst a ztratíte tak dost času a energie. V Indonésii vám stačí sámoška.
V Indonésii (a teď mluvím o Jávě) jsou největšími poskytovateli takovýchto služeb společnosti Indomaret a Alfamart, i když do některých oblastí (např. na Západní Sumatru) mají zákaz pronikat, aby nepotopily místní poskytovatele služeb, v tomhle jsou některé provincie dost nekompromisní.

Jak mě v komentáři upozornila Zuzka, tyhle sámošky mají i online obchody, tak se mrkněte, abyste věděli co si sebou nemusíte brát :) Připojuji i další jako Circle K, Lawson nebo 7-eleven
http://www.alfaonline.com
http://klikindomaret.com
http://circlekindo.com
http://indonesia.lawson.jp
http://www.7elevenid.com

DAILY LIFE IN INDONESIA VI.

Bydlení v Indonesii - Tipy na dlouhodobé ubytování

Tento článek je spíše pro lidi, kteří do Indonésie jedou na delší dobu, ať už za studiem, za prací či za něčím (někým) úplně jiným.

Pokud jste již v Indonésii někdy byli coby turisté, tak zhruba máte představu o cenách a o životním standardu (či prijoritách) Indonéského obyvatelstva. Jiný kraj, jiný mrav. Každá oblast Indonésie se liší a to, co pořídíte např. na javánském či sumaterském venkově za babku, bude na Bali, v Jakartě, Bandungu atd...mnohonásobně dražší.

Většina škol, vám (alespoň pro začátek) jako studentovi - cizinci nějaké ubytování zajistí, pakliže jste na stipendiu (např. Darmasiswa scholarship atd.), takže se nemusíte bát, že byste po příjezdu museli spát někde na chodbách univerzity nebo na ulici.
Co se týká kvality onoho ubytování, nedělejte si příliš velké iluze, i když to, co na první pohled může vypadat "divoce", nemusí být nakonec zas až tak špatné a naopak...ze začátku je potřeba překonat pár kulturních rozdílů a pozměnit krapet návyky, ale to většina lidí zvládne.

Častokrát se ale stane, že vám z toho či onoho důvodu vaše stávající ubytování nevyhovuje (cena, hluční spolubydlící, špína, šváby, krysy atd...) a chcete se přestěhovat. To může být snadné, ale nemusí, zejména jste-li v Indonésii poprvé, neumíte indonésky a podobně.

Pokusím se vám tady nastínit základní typy indoéského ubytování a na co se připravit.  

1. Asrama
Asrama je jednoduše školní ubytovna. Něco jako koleje (Asrama je označní jakéhokoliv školního ubytování od základní školy po vysokou). Cena bývá přijatelná avšak kvalita a hygienické standardy často nikoliv. Pokud jste se tedy již ocitli v Asramě a nevadí vám tento způsob, pak je vše v pořádku, ale v ostatních případech je lepší se přestěhovat někam, kde budete mít více soukromí.

2. Kost / Kos Kosan
Kos je vlastně taky taková "ubytovna" ale v soukromém vlastnictví. Kosů bývá řada typů, od pár pokojů se samostatným vchodem přistavěných ke stávajícímu domu majitelů až po samostané budovy, kam se vejde mnohonásobně více lidí.
Pokud tedy sháníte Kos, je dobré se poptat lidí u vás ve škole a poprosit je o pomoc s hledáním. Pokud si myslíte, že to zvládnete sami, zkuste se projít po okolí vaší školy a dívejte se po nápisech jako Kos, Kosan, Terima Kos. Pokud nějaký takový najdete, zeptejte se lidí (buď těch co tam bydlí, nebo sousedů) jaký typ Kosu to je a také, jestli mají volný pokoj. 
V Indonésii jsou tři typy - dívčí, chlapecký, smíšený.  Pokud jsou Kosy dívčí/chlapecké, netolerují žádné návštěvy opačného pohlaví. Pokud je to Kos smíšený, není podle indonéské etikety vhodné, aby spoku byli dva nesezdaní lidé opačného pohlaví v jednom pokoji, pokud ano, musíte nechat otevřené dveře, aby bylo jasné, že tam nic "neděláte". V některých oblastech by vás mohli za takovéto jednání i z Kosu vyhodit, protože tak požkozujete dobré jméno majitele.

Příklad Kosu (zdroj rumahdijual.com)

Často se stává, že Kosy v rozumné vzdálenosti od Kampusu jsou plné a vy budete muset hledat jiný a dál. Tohle je také dobré si promyslet, jestli zvládnete do školy dojíždět, buď nějakým typem veřejné dopravy nebo na kole či motorce.

Pokud se vám zdá, že by to tedy byl Kos právě pro vás, ptejte se po "ibu kos/ bapak kos" (majitel),taky se podívejte jak vypadá pokoj - jestli má okna (ano, některé pokoje nemají okna) a kam ty okna vedou, vlastní koupelnu či nikoliv, kolik v celém kosu bydlí lidí atd...Vlastní koupelna je dobrá věc pokud je to velký Kos, jinak já osobně mám radši koupelnu mimo, už kvůli švábům, krysám a komárům, kteří rádi lezou odpadem ven.
Co se cen týká, to záleží na tom, kde se nacházíte. V současnosti ce ceny pohybují od 300tis. IDR - 1,5 mil. IDR. vždycky je dobré se zeptat místních spolužáků, jaká je průměrná cena a podle toho se zorientovat.

3. Wisma (homestay)
Wisma je něco mezi Kosem a hotelem. Pod pojmem Wisma se může často skrývat víc možností  - Wisma v turistických oblastech je spíš malý hotýlek, Wisma  kos /kost - je jen lepší (větší a dražší) kost. Pokud budete mít štěstí narazíte na Wisma, který je něco mezi kosem a ubytováním v rodině.  

Whisma má často dvojí ceny - za měsíc a za noc. Whisma je téměř vždy smíšená a obvykle to je jen pár pokojů v domě, kde bydlí i majitel a atmosféra je tam více domácí. Pokud je to wisma, kde bydlí lidé dlouhodobě, pokoje nemívají samostatné koupelny a kuchyň bývá společná s majiteli. Ve Whisma často bydlí právě cizinci, ale i Indonéští studenti. Pokud tedy hledáte něco, co by vám do jisté míry mělo nahradit "domov" je wisma dobrá volba, ale opět vše záleží na konkrétních podmínkách. Já měla zatím vždycky štěstí. Ceny ve Wisma pro dlouhodobé ubytování jsou téměř stejné jako u Kosů.

4. Ubytování v rodině.
Toto je jen na vás, jestli do toho chcete jít. Pokud ano, tak budete (ať chcete nebo nechcete) součástí rodiny a budete se tak muset i chovat (večerka, budíček atd...), je to ale dobrý způsob jak žít doopravdy "po indonésku". Ceny dohodou.

5. Dům
Pokud na to máte, a nebo je vás víc co byste chtěli bydlet "bez dozoru", můžete si pronajmout dům. Ten ovšem málo kdy seženete v blízkosti školy či veřejné dopravy a tak se budete muset o "dopravu" postarat sami (motorka, kolo, auto, loď...).
Pokud si chcete pronajmout dům, tak to často nejde na dobu kratší než jeden rok a mnohdy chtějí majitelé patbu předem. To např. v Yogyakartě či Solo nemusí být problém, tam seženete slušný domek již okolo 10 mil. IDR / rok, ale ve větších městech to může být i 25 mil. IDR/rok za malý domek(cca 3místnosti+koupelna+kuchyň která často bývá venkovní) a tak je dobré si toto pečlivě rozmyslet.
Pokud si tedy pronajmete dům, musíte se pak postarat o platbu energií atd...a někdy i zařídit internet (viz předchozí článek)
V Indonésii platí, že čím blíže k hlavní komunikaci s veřejnou dopravou tím bude nájem dražší. Také podle lukrativnosti čtvrti atd...Pokud hledáte klidné bydlení v rušném městě, pak se poohlížejte po obytných komplexech. Ty mají obvykle bránu, kterou na noc zavírá a hlídá sekuriťák. Opět nájem bude záviset na lukrativnosti toho či onoho obytného komlexu (tady se ceny můžou pohybovat na úrovni českého tržního nájemého)


Jestli tedy už jedete do Indonésie na dlouho, vřele vám doporučuju, vemte si sebou povlak na poštář, a nějakej levnej tenkej spacák, kterej tu pak můžete při odjezdu nechat. Mám různé zkušenosti a bohužel musím říct, že mnoho majitelů ubytovacích zařízení vůbec stav postele neřeší (tedy kromě Wisma, tam by měla být i skříň a stůl). Dokonce se vám může stát (zejména u Kosů), že tam nebude vůbec nic, ani matrace (ale to se téměř nestává při ubytování zajišťované školou). No a potom vám nezbyde nic jiného, než vyrazit na nákupy.

Pokud někdo máte nějaké vlastní zkušenosti a tipy, přidejte je do komentáře. Díky :)

Hodně zdaru a dobrou střechu nad hlavou