Snad to bylo ze zvědavosti, z mladické nerozvážnosti a nebo jen z touhy na chvíli vypadnout, že jsem se přihlásila na stipendium Darmasiswa, které vypisuje Indonesie. No a tak mi to teda vyšo a já se najednou ocitla rovnýma nohama na palubě. A mám takový pocit, že to jede nějak čím dál tím rychleji a zběsileji.
Většinu večerů jsem začala věnovat svému studiu indonéského jazyka. No zatím tedy s mizivým účinkem (obstojně napočítám do deseti a řeknu jak se jmenuji a odkud jsem), a to také proto, že sehnat učebnici indonéštiny je prakticky nadlidský úkon. Vím o dvou, jednu napsala paní z orientalistiky na UK a druhou, tentokrát ale malajštinu a malajskou gramatiku s indonéskými ekvivalenty vydalo nakl. Academia ale je beznadějně vyprodaná a v knihovnách jí půjčují jen prezenčně. Takže zatím čerpám z nejrůznějších cestovatelských a dobrodružných serverů a doufám, že to nebudou zas až takové bludy 
Před týdnem mi píchli tetanovku, ještě teď mě bolí ruka a to mě toho ještě čeká... tyfus, vzteklina, meningokok atd...
Když jsem paní v očkovacím ústavu na otázku jak jsem na tom s hmyzem odpověděla, že mě teda komáři milují jako nikoho jiného na světě, soucitně se na mě podívala a doporučila přísun Pangaminu a že mi s sebou dají nějaký kvalitní repelent. Tak uvidím, no. Taťka mi slíbil že mi půjčí svojí moskytiéru, což jsem s nadšením uvítala.
Další věcí co si musím dobře, ale rychle promyslet je banka a takový účet se kterým můžu klidně fungovat na opačné straně zeměkoule, a nebudu jim za to muset dávat majlant na poplatcích.
Mamka mi koupila Průvodce Lonely Planet po Indonesii, za což jsem jí upřímě vděčná.
Lovu zdar a Selamat balajar
