Home

pátek 28. srpna 2015

DAILY LIFE IN INDONESIA VII.

Omlouvám se za delší prodlevu, ale doufám, že snad budu opět psát pravidelněji.

Mobilní telefon aneb domácí mazlíček chcípne dřív než dojde kredit

Pokud chcete v Indonésii existovat "naplno", budete potřebovat místní telefonní číslo, už proto, že by vás roaming brzo zruinoval.
Indonéské simky v českých telefonech fungují dobře, naopak to někdy dělá potíže. Simkarta se dá pořídit od 8tis.IDR (cca 15Kč), když si ji ale budete kupovat po příletu na letišti, může vás stát i desetkrát tolik. Simka má obvykle nějaký základní kredit (ind. Pulsa) v sobě.

Na nějaké to základní volání a sms (na indonéská čísla) vám stačí pulsa za 10tis.IDR. Co se týká telefonních společností tak máte na výběr ze tří nejpoužívanějších: Telkomsel, Indosat a XL. Je dobré, než si simku koupíte,zjistit jestli tam kam jedete bude mít pokrytí. Dle mých zkušeností, ve velkých městech fungují všechny dobře, na venkovských oblastech a na Sumatře má lepší pokrytí Telkomsel. Připravte se také na kvanta propagačních SMS od své společnosti, která vás bude neustále informovat o nejrůznějších cenových balíčcích, slevách atd.., já jich každý den obdržím minimálně pět.


Indonésané jsou na mobilech závislí. Většina z nich má minimálně dva, obvykle oba dva s duální sim, takže mají vlastně tři až čtyři telefony. Nevydrží si s telefonem "nehrát" dýl než pár hodin. Neustále esemeskují, tweetují nebo chatují pomocí snad všech možných aplikací které jsou na trhu. Píší sms i během řízení motocyklu. Je první co berou do ruky, když se ráno vzbudí a to poslední co odkládají (ale nevypínají, co kdyby?) než jdou spát, vyjma snad jen velmi malé děti a staré babičky a dědečky.

Indonésané nejsou "tradicionalsti" a tak svá telefonní čísla dost často mění. Jeden můj spolužák byl prakticky nedosažitelný, neboť měl každé dva týdny novou simku s novým číslem, neobtěžoval se o tom nikoho informovat a sms z nových čísel zásadně nepodepisoval. Neustále se rozčiloval, jak to, že mu nikdo neodepisuje a nevolá zpátky, když někoho prozváněl. Bohužel, někteří lidé si nová a nová čísla pořizují proto, aby mohli obtěžovat druhé nebo dokonce i k trestné činnosti.

Pokud jedete do indonésie na delší dobu, a chcete mít indonéské číslo, připravte se na to, že ho na vás bude každou chvilku někdo mámit. Vy jim ho z dobré vůle či ze slušnosti poskytnete a pak vám začnou chodit hromady nevyžádaných sms z neznámých čísel typu Apa kabar? Lg Apa? Sdh Mkn?  atd.. (jak se máš, co děláš? už jsi jedl/a? atd..indonéština pro komunikaci esemeskama, na chatu a pod. má svoje specifika, tak např. vynechávají samohlásky sy = saya, x= nya na konci slova, zdvojená slova stačí psát pomocí číslic - sama2, laki2 atd...tenhle jazyk se velice rychle vyvíjí, pokusím se mu věnovat někdy příště )

Jestliže se tomuto chcete vyhnout, máte zhruba tyto možnosti:
1) Tvrdit že telefon nemáte, což vám stejně nikdo nebude věřit.
2) Telefon nikomu nedávat, což vám bude komplikovat situaci, protože telefon z vás budou mámit všichni a všude (včetně policajtů) a když zatvrzele budete odmítat, nebo dokonce se snažit vysvětlovat, že cizím lidem na potkání prostě
číslo nedáváte (ta samá situace se týká i FB,BBM atd..), dostanete nálepku "bule sombong" (nafoukanej běloch).
3) Pořídit si, po indonéském vzoru, další číslo a to pro takovéto situace používat.
4) Můžete si nějaké číslo vymyslet, ale často vás budou chtít okamžitě prozvonit, to "abyste měli i jejich číslo", a pak se budete muset vymlouvat atd...
5) Dobíjet si telefon sami, tak jako u nás, že si koupíte kredit a naťukáte si kód. V Indonésii si sice můžete koupit pulsa na každém rohu, ale to musíte sdělit/napsat svoje číslo prodejci, který vám pak přes svůj telefon kredit pošle. Bohužel se mi několikrát stalo, že mi pak po takto zakoupeném kreditu, začaly chodit nejrůznější (i oplzlé) smsky. Jak se zdá, je telefonní číslo na "bílou holku"lákavá komodita. Když už si chcete "nechat dobít" telefon, skočte si do Indonéské sámošky.

Indonéská sámoška - středobod vesmíru

Indonéská sámoška je fenomén sám o sobě. Mám na mysli, takové ty malé sámošky typu Brněnka nebo Coop, které jsou i u nás s tím malým rozdílem, že v indonésii posunuli tuto nákupní jednotku o třídu výš.

Taková sámoška totiž funguje jako zdroj potravin, drogérie, lékárna, trafika, pokladna indonéských drah a dokonce si tam můžete i zaplatit zabookovanou letenku.
V České Republice, když si potřebujete dobít kredit do mobilu, zaplatit elektřinu, a koupit si lístek na vlak nebo paralen, tak potřebujete oběhnout několik míst a ztratíte tak dost času a energie. V Indonésii vám stačí sámoška.
V Indonésii (a teď mluvím o Jávě) jsou největšími poskytovateli takovýchto služeb společnosti Indomaret a Alfamart, i když do některých oblastí (např. na Západní Sumatru) mají zákaz pronikat, aby nepotopily místní poskytovatele služeb, v tomhle jsou některé provincie dost nekompromisní.

Jak mě v komentáři upozornila Zuzka, tyhle sámošky mají i online obchody, tak se mrkněte, abyste věděli co si sebou nemusíte brát :) Připojuji i další jako Circle K, Lawson nebo 7-eleven
http://www.alfaonline.com
http://klikindomaret.com
http://circlekindo.com
http://indonesia.lawson.jp
http://www.7elevenid.com

Disqus Shortname

Comments system