Jak jsme si pořídili internet

Zdravím Vás,

Po delší odmlce, kdy jsme odjeli s mužem do Evropy a já tam pak zůstala až do Září, protože Indonéský Imigrační systém je velice zajímavý, jsem zpět. Také jsme se stěhovali a chvíli trvalo, než se nám podařilo zavést do našeho domu internet...jo, to bylo velice zábavné.
Když jsme se nastěhovali do našeho nového domu, začali jsme zjišťovat, jak vyřešit internet, protože telefoní kabel sem zaveden nebyl. Přes takový ten modem co se strká do počítače se nedá pracovat a pro náši práci je internet klíčový. Zajeli jsme tedy na nejbližší pobočku telefoní společnosti. 

Postup by měl být takový, že po té co vlezete do budovy, dojdete k informačnímu pultíku a tam dostanete pořadové číslo na přepážku...tak by to alespoň mělo být, jenže to nám tak trochu nedošlo...

I přes svou lásku k Indonésii musím konstatovat, že vím čím to bylo zapříčiněno - MNOU. Ale nebudu předbíhat...

Takže jsme došli k informačnímu pultíku, kde nám pán s mrožím knírem sdělil, že než vůbec můžeme požádat o zavedení telefoní linky/internetu, musí tam vyslat techniky aby se podívali, kde je nejbližší přípojka od kud by to šlo natáhnout. Mě se to sice moc nezdálo, ale můj muž ve své bezbřehé naivitě prohlásil, že to asi tak bude, a pán si na něj vzal telefon a že se mu technici ozvou. Zajímavé bylo, že se ozvali asi do 15 minut. A tak jsme zrušili jednu schůzku a vyrazili k domovu. Než jsme se tam ale dostali, tak ten člověk už tam zase nebyl a že dojede druhý den. 

Druhý den přijel technik. Zajímavé bylo, že mi byl celou dobu nějakej povědomej a neustále jsem přemýšlela, kde jsem toho chlapa jenom viděla. Takže dostal kafíčko a pak vyrazil na obchůzku okolí...asi za hodinu se vrátil s tím, že v celým  sousedství žádná přípojka není a nejližší se nachází cca 350 m od našeho domu, a že telefonní společnost poskytuje pouze 80m kabelu a zbytek si musíme doplatit (cca 2500 IDR za metr) a on že kabel koupí a nainstaluje. Znova dostal kafíčko a mě to konečně došlo! Tenhle chlápek se tam celou dobu, co jsme byli na pobočce telefoní společnosti, nenápadně vochomejtal kolem informačního pultíku. Když jsem ho požádala, aby mám teda laskavě vydal nějaké písemné stanovisko pro pobočku, tak se začal cukat, a ať prej mu zavoláme až se rozhodneme. Tak jsme mu poděkovali a vypoklonkovali ho pryč. Když jsem to mužovi sdělila, že to bylo nějaký divný, nebyla jsem si jistá, jestli mu došlo to samý co mě. Každopádně jsme začali hledat jiný alternativní metody internetu a po několika dnech jsme opět skončili na pobočce telefoní společnosti. 

Tentokrát vše proběhlo naprosto korektně, došli jsme tam, dostali číslo, došli k pultíku a pověděli slečně za přepážkou o naší zkušenosti s "člověkem od nich". Koukala na nás s otevřenou pusou a bylo jasně vidět, že je zaujatá naší "story s technikem". Pak řekla, že to nechá prošetřit, protože to je velice nestandartní postup. Požádala o telefoní číslo na toho člověka a zjistila, že sice dělá pro onu společnost, ale pro jinou pobočku a že to celý nějak zavání levotou. Pak jsme se dozvěděli, že to co nám milej "technik" nakecal je blbost. A že společnost poskytuje asi 160 m kabelu. Ptala jsem se jí, jak je možný, že tam kde bydlíme, nejsou telefonní kabely - dostala jsem logickou odpověď: Všichni mají mobily a tak už před lety odstranili kabely aby je někdo neukradl (v Indonésii jsou kabely pořád na sloupech, ne v zemi).

Slečna vyplnila nějaké papíry a druhý den přišli ti správní technici. Zjistili, že potřebujeme jen asi 50m kabelu (a jen za 2000IDR za metr) protože přípojka je sice dál, ale mnohem blíž než se nám snažil nakecat ten první chlápek. a za hodinu bylo povšem a voilá...Máme doma internet.

Když ti chlápci odešli, přišel za mnou můj muž a ptal se mě, jestli si myslím to samý co on? "Jako že se nás ten první snažil ochcat protože viděl bílou holku?" odpověla jsem. Souhlasil s posmutnělým výrazem ve tváři.