DAILY LIFE IN INDONESIA II.

Jednou z dalších věcí, na které je dobré být připraveni (zejména psychicky), jsou indonéské toalety/koupelny. Indonéský záchod je třeba brát s nadhledem. Nemůžu říct, že by zde záchodky nebyly čistčí nebo hygieničtější než ty naše (no už jsem i u nás zažila ledas co), ale jsou zkrátka jiné.

Záchod (Kamar Kecil čti kamar kečil)

Klasický indonéský záchod je ten, kterému se u nás říká "turecký". Ovšem takový, jako ho známe z jižní evropy nebo Francie, nečekejte. To je dáno i anatomií místního obyvatelstva. Prostě jsou to takové "malé turecké záchodky" a pro středně vzrostlého evropana/evropanku to bude z počátku poněkud komplikované. Chce to fyzičku a jistou dávku obranosti (zváště při zkrácených achilovkách) a přesnou mušku. Jestli jste se ještě nikdy v životě s tureckým záchodem nesetkali, tak hlavním rozdílem je ten, že na tureckém záchodě se vykonává potřeba v dřepu. Další věcí je, že v souladu s asijskou tradicí, není hygienické si pozadí pouze "otřít", ale je daleko lepší se omýt. To to si ovšem nespojujte s nějakou primitivností, ono když se v tropech důkladně neomyjete po vykonání potřeby, dojde prostě k tomu, že chytnete "Vlka". A vzhledem k vysoké vlhkosti a teplu se bakterie v takových podmínkách množí velice rády a velice rychle, takže pokud se důkladně neočistíte, zaděláváte si na zdravotní obtíže.

klasické indonéské WC/koupelna

Indonéský tradiční záchod/koupelna se zkládá z vodní nádrže (Bak mandi), záchodu a prostoru na olpáchnutí. V "Baku" by měla být ve většině případů čistá (nikoliv pitná) voda, tou se omýváte a zároveň i splachujete. Splachuje se takovou velkou naběračkou (Gayung) o objemu cca 1litru. Důležité - DO BAKU ZÁSADNĚ NEVSTUPUJEME A ANI SI V NĚM NEUMÝVÁME RUCE! Veškerý kontakt s vodou zajišťuje gayung. Další věcí je toaletní papír. Toaletní papír je více méně záležitost posledních desetiletí a indonésani ho také většinou nepoužívají. A když už, tak jen v minimálním množství (cca dva útržky) a to jen když jdou "na malou". Jinak se vám vyplatí pořídit si malý ručníček a nosit si ho s sebou. Proč? Protože Toaletní papír by se neměl splachovat do záchodu, jelikož indonéský kanalizační systém na to to není stavěný (něco jako v Rusku - prostě úzký trubky). A v 90% případů není koš na odpadky umístěn na záchodě, ale venku (a to také jen někdy), takže je lepší se ošplouchnout a osušit než prasácky pohazovat použitý toaletní papír po podlaze, potupně si ho odnést ven do koše nebo nedej bože ucpat trubky! Někde je možné narazit i na tzv. bidetovou sprchu, která vaši očistu usnadní.

"Záchodová etiketa"

Jak už bylo řečeno, indonésani se všichni po použití WC omývají. K očistě slouží LEVÁ RUKA. Toto souvisí i s majoritním náboženstvím (většina Indonésanů jsou muslimové). To znamená, že levá ruka jako taková je "nečistá ruka" a tudíž se nehodí aby jste ji používali k určitým konkrétním úkonům. Například: Levou rukou zásadně nesaháme na jídlo (prostě se musíte naučit jak jíst jen jednou rukou), levou rukou nepodáváme peníze (ani při placení v krámě nebo na trhu, bude to chápáno jako urážka), levou rukou na nikoho neukazujeme ani s ní nemáváme na pozdrav atd... prostě, ať už se očišťujete levou nebo pravou, nebo jste levák, některé věci se na veřejnosti prostě levou rukou snažte neprovádět (i když u toho jídla by to bylo asi těžké). No, ale zpátky k záchodkům.

Co je mokré to je čisté

Toto je jedna z dalších věcí, kterou se indonéská toaleta liší od té západní (lépe řečeno české). Podle Indonésanů je suchý záchod nečistý a tudíž špinavý, takže nebuďte překvapeni tím množstvím vody...dalo by se to říct i tak, že z indonéského záchodu sušší nevylezete. V případě dlouhých nohavic doporučuji předem vyhrnout dopůli lýtek, ponožky sejmout. Také jsou-li někde nějaké veřejné záchodky, tak je tam pořád někdo šůruje a oplachuje (i když to vypadá pořád stejně). A toto mě přivádí k západnímu typu WC. Ten se tu vyskytuje tak též, jenže většina Indonésanů (zejména starší generace) neví jak na něj. A to i přez častá upozornění umístěná na proti míse...jako že na záchod si sedáme a nelezeme si dřepnout nahoru na prkénko...bohužel i přes tato upozornění se setkáte s tím, že vstoupíte na záchodek a na prkénku budou otlačeny podrážky cizích bot...Já osobně, když si můžu vybrat, volím indonéský záchod. Jednak vím co od něj čekat a jednak, ruku na srdce, na veřejných WC si nikdy na prkénko nesedám ani u nás.

WC na autobusáku v SOLOKu vedle prodejny "stimulantů" drůbeže.

Jak bývají záchody označené?
W.C. = WC
W.C. Umum = veřejné WC
Kamar Mandi = (obecně) koupelna, ale někdy tak je označena pouze umývárna bez WC
Kamar Kecil = záchod
Pria, Gents, Laki-Laki = Páni
Wanita, Ladies, Perempuan = Dámy

Na veřejných záchodcích se obvykle platí poplatek od 1 do 2 tis. Rupií, tak je dobré mít připravené drobné.

Pokud se nacházíte na místě, kde zrovna žádné W.C. Umum není, tak se dá jít na záchod i k Mešitě ale někdy se vám může stát, že vás tam nebudou chtít pustit s tím, že nejste vhodně oblečení (což se mi stalo v Padangu)... ale obvykle to nebývá problém.

plovoucí záchodky na řece

Kapitolou samou pro sebe jsou "toalety" v odlehlých venkovských oblastech. To je tak trochu pro silnější povahy zvyklé čundrovat, či co si prošli během svého dětství nejrůznějšími tábory atd...

Obvykle připadá jedno "kamenné WC" na vesnici s tím, že bývá postaveno na potoku /řece po proudu za vsí. Moje asi nejkurioznější bylo jedno takové "WC", které sice bylo kamené ale nemělo střechu a když už si člověk do něj čupnul tak mu stejně koukala hlava...to má i svoje výhody, protože na dálku vidíte je li volno nebo obsazeno nebo si při "tom" můžete i s někým popovídat. Jenže si dovedete představit, jak to vypadalo, když si chce běloch dojít na vecko...to se kolem záchodku najednou srotí dav a zvědavě se kouká "jestli to náhodou neděláme nějak jinak" ... takže v mém případě jsem nakonec zvolila další z možností a tou bylo jít "do vrbiček" v mém případě do pralesa.

venkovské "veřejné" WC/koupelna...v pozadí kámen na praní prádla

Štěstí přeje připraveným!

Ať už jste kdekoliv, tak se spolehněte především sami na sebe než na kvalitu WC. Takže krom výše zmiňovaného ručníčku, je dobré mít i papírové kapesníčky/vlastní toaleťák, vlhčeňáky a někdy i mýdlo a lahev s vodou a igelitový pytlík.


A ještě závěrem tu máte link "jak na to"
http://www.wikihow.com/Use-a-Squat-Toilet