Home

pátek 12. října 2012

Obrazem...

Vzhledem k tomu, že se nic moc zásadního co by si zasloužilo sáhodlouhý příspěvek nedělo, bude následný příspěvek spíš takovou fotodokumentací toho, co se tak kolem mě dělo od posledního příspěvku.


Na konci září jsem si na víkend "odskočila" na Sumatru do Padangpanjangu, podívat se na promoce mých kamarádů a přátel ze školy, kde jsem studovala posledně. Na to, že PP leží v horách tam bylo děsný vedro (zlatej Bandung), ale hlavně že byla sranda...


...a ta krajina, v Bandungu je nejvíc na prd, že si jako první musí člověk "ošahat" to město a až pak teprv vyrazit na venkov...což o to, já bych i vyrazila, jenže samotný se mi moc nechce, jelikož to všechno jsou výlety tak na dva dny. 


Ve škole to ujde. Sice jsem si (jen ta z hecu) zapsala i nějaký taneční hodiny, ale jinak se převážně věnuju výtvarnýmu umění a prozkoumávání Bandungu z tohle hlediska. Našla jsem i několik dobrých galerií....jenže krapet pozdě, o chlup mi unikly dvě výstavy, který by rozhodně stálo za to vidět. Blbý ale je, že jsou všechny daleko...ne že bych se nebyla schopná obětovat pro umění, ale trmácet se dvě hodiny tam a zpátky anggotem, kde si člověk připadá jak v shakeru je vysilující...každopádně já se nevzdám :)



Aby bylo alespoň nějaké kulturní vyžití, vzal nás náš pan profesor na dějiny indonéského umění do geologického muzea...bylo mi trochu divný, proč zrovna tam, ale budiž. Ono je to tady všechno pojato tak nějak jinak, snad i originálněji než u nás. Protože když jdete u nás do geologického muzea, tak se bude jednat převážně o zemi, šutry atd...kdežto tady máme jak vývoj člověka tak kostry dinosaurů....ale zevšeho nejzajímavější byla expozice "geologovy výbavy" a "geologovy výbavy po té co musel prchnout z vulkánu, který se probral nečekaně k životu"...



Druhý den po muzeu, jsme se třídou Východní estetiky (s tím samým pedagogem) vyrazili do muzea Tionghoa (čínské minority). Průvodkyni nám dělala paní Čuču, naše další profesorka na východní estetiku - zaměření na Čínu samozřejmě. 


...a když už opravdu není coby tak se "sjedem" jahodovým mlékem a vyrazíme na rokový koncert ve školním amfiteatru...



...a ještě dva nejlepší úlovky tohoto týdne: kočovný svářeč a jakési vrhací zbraně co vyseli v jednom warungu tak podivně u stropu....

Disqus Shortname

Comments system