DAILY LIFE IN INDONESIA V.

Jak se najíst na ulici.

Pokaždé, když jsem se vrátím do Čech, tak se musím zbavovat neochvějného pocitu, že se stala nějaká tragédie nebo možná vypukla epidemie, následkem čehož vymřely dvě třetiny populace a proto na ulici nepotkáte ani nohu (oproti Indonésii) a kdyby vás náhodou přepadl hlad, tak budete muset vykonat složitou a poměrně dlouhou pěší tůru a hledat čím ten hlad na ulici zahnat. V lepším případě narazíte na nějaké okénko rychlého občerstvení, ale jejich nabídka bývá většinou monotóní - párek v rohlíku, smažák, hranolky a variace na hamburger. Zrovna to poslední mě přivádí do dětství, kdy na zastávce metra (tehdy konečné stanici) Holešovice, stával přívěs ve kterým měli ty nejlepší hamburgery s kysaným zelím...když pak onen přívěs zmizel a místo něj vyrostl Mekáč, byli jsme všichni zhnusení (hlavně kvůli nepoměru cena - množství a o chuti ani nemuluvě). Obecně je to spíš jen takové "mezi-jídlo", prostě se něčím rychle zaplácnout než se dojde domů, protože na každodení stravování po restauracích normální člověk nemá dost peněz.

Fastfood po indonésku

V Indonésii je to naopak. Nejen že je jídlo na každém kroku, ale i jeho cena je příznivá a kvalita bývá urcěná množstvím lidí, kteří u stánku postávají a čekají až na mě přijde řada a nebo na lavičkách či na zemi na rohožích konzumují to, co onen stánkař nabízí. Mnohdy dokonce takový stánek nabízí mnohem lepší a čerstvější stravu na rozdíl od některých Rumah Makanů...ale je třeba dávat pozor.

Asi největší rozdílem mezi Evropou (lépe řečeno Českou Republikou) je systém pouličního stravování. 

Rozdělila bych ho do dvou základních skupin:

1. jídlo za kterým se vydáte Vy (Pedagang Makanan Kaki Lima - doslova přeloženo "pětistopý prodejce jídla")

2. jídlo které se vydá za vámi (Pedanag Keliling - obecný název pro "kroužícího prodejce")

Do první skupiny patří ti prodejci, kteří svůj Gerobak (stánek/vozíček) každý den dopraví na učité místo, kde je jejich zákazníci vždycky najdou. Do té druhé skupiny patří ti, kteří obcházejí okolí a obvykle krouží po stejné trase v různých deních i nočních hodinách a podle zvuků, kterými se ohlašují můžete poznat který z nich se kvám zrovna blíží.

1. Pedagang Makanan Kaki Lima (PMKL)

Asi nečastějším prodávaným jídlem v "suchém skupenství" bývá: Nasi Goreng (smažená rýže - takové Indonéské rizoto), Mie Goreng (smažené nudle), Ayam Goreng / Bakar (smažené/grilované kuře), Bebek Goreng / Bakar (smažená/grilovaná Kachna), Pecel Lele Goreng (smažený sumeček), Ikan Bakar (grilovaná ryba) atd... Prodejci s tímto sortimentem bývají nejčastěji označeni bílou (pokud je nová, jinak ušmudlanou šedou) plachtou, na které jsou tyto jídla vypsána a která také chrání zákazníky před vnějšími vlivy v případě konzumace na místě a často na ní bývají vymalována zvířátka která podávají. Pokud prodávají i grilované varianty tak je snadno najdete i po čuchu. Grilují obvykle na kokosových skořápkách což dodává skvělou chuť a aroma.

Klasický stánek se smaženými zviřátky / Bebek Goreng

Dalším velice populárním jídlem je Sate (čti saté). Sate jsou vlastně takové ogrilované mini-špízy z hovězího (Sate Sapi), kuřecího (Sate Ayam) nebo kozího masa (Sate Kambing), podávané s rýžovým knedlíkem (ketupat) a zalité hustou omáčkou (Kuah Saté) z praženého kokosu a buráků. Opět se dá snadno nalést i po čuchu. Mívají mnoho variant podle původu onoho prodejce. Nejčastějšími a také nejoblíbenějšími bývájí Saté Padang a Saté Madura.

Saté  Padang (pán se jmenuje Ajo a má svůj stánek u nás před barákem)

Z částečně tekutých jídel je nejčastějším Bubur (kaše). Buburů je celá řada a mají sladké i slané varianty asi nejčastějšími jsou Bubur Kacang hijau (sladká kaše z fazolek mungo) a Bubur Ayam (rýžová kaše na slano s kuřecím masem). Jsou i další např. Bubur Jagung (sladká - kukuřičná kaše).

Bubur Ayam od naproti...a ktomu křepelčí vajíčka nebo jatýrka na špejli

A dostáváme se k polévkám: Soto Ayam (kuřecí polévka) opět v mnoha variantách podle místa původu. Obvykle to bývá žlutý kořeněný kuřecí vývar s rýží, rýžovými nudlemi, sojovými nebo fazolovými klíčky a nasekaným čerstvým rajčetem, petrželkou, na tvrdo uvařeným vejcem a limetkou. Někdy je vývar smíchaný s kokosovým mlékem což je také nesmírně chutné.

Soto Ayam

Mie Ayam / Jamur jsou nudle s dušeným kuřecím ragů nebo houbami nebo obojím, zalité čirým vývarem a spařenou zeleninou (sawi hijau) a někdy i s klíčky a Pangsitem (smažené křupínky s tenkého těsta).

Mie Ayam Pangsit

Bakso/Baso (knedlíčková polévka) je děsně populární, i když s těmi "knedlíčky" by se dál hrát ping-pong. Naší knedlíčkovou polévku rozhodně nečekejte. "Knedlíčky" jsou obvykle z hovězího masa ale někdy se dají najít i rybí a bývají v mnoha velikostech a někdy jsou i plněné celým vejcem (to je pak takový mega knedlík). Do Baksa se dávají i nudle -klasické nebo rýžové a pro chuť se přidává i chilly omáčka (sambal), sladká sojová omáčka (kecap manis) a ocet. A opět může být celá škála druhů podle zeměpisného původu. Například Bakso Malang - knedlíčky mají hrubší strukturu a místo nudlí tam bývá přidán gorengan pangsit (jakási smaženka z těsta).

Standartní hovězí Bakso s dvěma druhy nudlí

Co se snídaňového menu týká, bývá to obvykle Lontong/Ketupat Sayur (rýžový knedlík/rýžová polenta se středně pálivou zeleninovou omáčkou z kokosového mléka a vejcem) a Ketoprak/Toprak (opět rýžový knedlík s hustou pálivou burákovou omáčkou)

Lontong Sayur s růžovejma křupkama

Ketoprak

Ještě jedním zajímavým jidlem je Martabak (plněná placka, původem ze severní Afriky). Jeho klasická slaná varianta (Martabak Telor) bývá s mletým hovězím masem s vajíčkem a cibulí zabaleného do tenké placky coby do balíčku a zapečené na plotně. Má i bezmasou variantu pouze s vejcem a zeleninou. Podává se k němu pálivá sladko - kyselá omáčka. Existuje i sladký Martabak což je takový veliký tlustý kulatý lívanec, který se po propečení překrojí na půl a plní se čokoládou, sýrem a také nechutně velkým množstvím margarínu (pokud ho budete chtít vyzkoušet, důrazně chtějte bez margarinu "tanpa margarin/blue brand", protože jinak je to něco strašného, ale místní to milují)

Martabak Telor

No a málem bych zapoměla na Gado-Gado a Rujak. Gado-Gado (nebo také Lotek) je zeleninový salát se studenými nudlemi a někdy i s natvrdo vařeným vejcem, přelitý výraznou ostrou burákovou omáčkou. Rujak je salát ovocný, taktéž přelitý ostrou burákovou omáčkou ale obroti Gado-Gado má nakyslou příchuť. Je to "ďábelsky osvěžující".

Rujak

Toto jsou nejčastější z hlavních jídel, která na ulici potkáte, jsou samozřejmě i další a každá oblast Indonésie má i svoje varianty těchto jídel (asi nejlépe je to vidět na Nasi Goreng - to si můžete osobně během cestování vyzkoušet). 

Co se týká daších jídel co se na ulici dají sehnat, tak to bývají "snacky" a sladkosti. ale upozorňuju, že skorem všechno bývá smažené. Jo a taky se nelekejte oblíbené kombinace čokoláda+sýr.

Gorengan - To jsou smažené věci obvykle v těstíčku. Taková Indonéstá Tempura, jestli to znáte. Nejčastější je Bakwan (smaženka z mrkne a zelí, chutná podobně jako náš bramborák), Tempeh Goreng (smažený tempeh), Tahu isi (smažené tofu plněné zeleninou, někdy velice ostré), Jamur Goreng (smažené houby - podobné naší hlívě ústřičné) atd...

Gorengan (tihle dva nám také stánkují před domem, jsou úžasní a jejich smaženky excelentní!)

Z těch sladkých to jsou Pisang Goreng (smažený banán) někdy také Pisang Pasir (neboli písečný babán - nebojte není to písek ale cukr), Kue Pancong (to jsou takové pečené půlměsíčky z kokosu s čokoládou nebo se sýrem), no a pak je tu velká skupina něčeho čemu se obecně říká Roti bakar (grilovanej chleba), to je Indonéský chleba, obvykle potřený margarýnem opečený na plotýnce zasypaný čokoládovýma granulema a sýrem a zalitý slazeným kondenzovaným mlékem (jen pro silné a cukru odolné jedince) atd... jsou jich desítky druhů a jejich variant což by potřebovalo několik daších kapitol, ale pro základní oriantaci si myslím že to stačí.

Když si kupujete gorengan, tak určujete množství nabídnutou částkou...např. za 2000 Rp, 5000 Rp atd...pokud by jste to chtěli na kusy tak jeden kus se pohybuje od 500 - 1000 Rp podle druhu.

A dostáváme se k "jídlu co si vás najde"

To jsou vlastně skorem všechny výše jmenované doplněné o několik daších jako např. zmrzlinář nebo prodejce dušených/vařených hlíz a banánů a Bajiguru. Jak by se mohlo na první pohled zdát, tak nebloumají jen po ulicích a nesnaží se něco prodat ale jdou podle pravidelných tras a taky tam, kde si od nich lidé rádi kupují. Obvykle to bývá v uličkách obytných komlexů, protože PMKL bývají podél hlavních ulic a tak toho Pedagang Keliling využívají. 

Někdy mívají vozíček přidělaný na kolo, nebo jej jen tak tlačí, ale řada z nich používá PIKUL (nosnou tyč) buď ze dřeva, ale častěji z bambusu na jejichž koncích mají vahadlově zavěšeny propriety na vaření nebo koše. Tito prodejci se již předem ohlašují nějakými zvuky, které také do určité míry charakterizují to co prodávají. Například slyšíte-li cinkání o porcelánovou misku, blíží se k vám Bakso a nebo Sekoteng (viz Daily Life in Indonésia III), pokud je ten zvuk spíše kovový, pak se nejpravděpodobněji blíží Nasi Goreng no a když slišíte něco jako zvoneček tak to bude nejspíš zmrzlinář. Zvuků je celá řada a mnohdy nezáleží na tom co přesně onen dotyčný/á prodává, ale snaží se odlišit od ostatních, kteří tou onou čtvrtí také kroužívají, proto vám doporučuji, když uslišíte zvuk misky, zvonku, dutý dřevěný zvuk, trumpetku, parní píšťalku atd...vykoukněte před barák a podívejte se a zapamatujte si jaké že dobroty se kvám blíží. Někdy vám to usnadní i sami prodejci tím, že rovnou vykřikují co prodávají.

Kaki lima zakotvili přes poledne v parku 

Jak sami vydíte, možností je hodně, ale i opatrnosti není nikdy dost. Jedním z problémů Indonéského stravování není ani tak hygiena jak by se na první pohled mohlo zdát ale chemie. Indonésané do všeho rvou Glutaman sodný (nebo také Glutamát Sodný). Když jíte někde v restaurantu (Rumah Makan) tak těžko ovlivníte složení a můžete si být natuty jistí že ho tam bude v každé porci požehnaně. Na ulici to máte více či méně šanci ovlivnit tím, že budete žádat aby to bylo TANPA PECIN (čti Pečin)/Ajino Moto ("Adžino moto" - to je značka nejpopulárnějšího výrobce téhle příšernosti).

Také se nelekejte, když uvidíte na stánku s Baksem napsáno BEBAS FORMALIN (tzn. bez formaldehydu). Před několika lety potravinářská kontrola zjistila, že někteří výrobci Baksa přidávali do knedlíčků formaldehyd "aby dlouho vydržely" i přesto že formaldehyd vážně požkozuje játra, srdce i ledviny. Byla to celkem velká kauza a teď by už mělo být veškeré Bakso bezpečné (doufejme).

No a kdybyste přeci jen neměli odvahu jíst přímo a na ulici a nechat se u toho "očumovat",  můžete prodavači říct, že to chcete "BUNGKUS" a on vám to zabalí s sebou, ale ne vždycky to je zabalené k přímé konzumaci, takže pokud nemáte jak a čím to doma/na hotelu sníst, budete mít možná trochu problém....já si s sebou proto vždycky vozím alespoň lžíci.

Přeji dobrou chuť.

ratingTextUndefined