Saya Dari Ceko...: Tajemství Indoneskeho vzdělávacího systému aneb na všechno je času dost, ale jinak je tu hezky ne?

Jelikoz tu kromne tance studuji take na katedre umeleckych remesel, rozhodla jsem se, ze bych se tam taky mohla ukazat na nejakych prednaskach, ze!?

A tak jsem se na onen Jurusan Kriya v pondeli dopoledne vypravila a ....nikde nikdo. No jelikoz bylo teprve devet hodin rano ani mne to moc neprekvapilo. Nicmene po chvilce se z jedne kancelare vynorila jedna velice namalovana pani a k memu nememu uzasu umela anglicky - coz se mi tedy na katedre tance jeste nepostestilo. Tak jsem ji rekla, ze jsem teda prisla na vyuku co jsem si nasla v rozvrhu a ze se chci venovat mistni tradicni keramice. Tak na mne chvilku neduverive koukala a pak mi rekla, ze budu muset pockat az prijde vyucujici. Vzhledem k tomu, ze jsem prisla o hodinu pozdeli na ctyrhodinovou vyuku mne zarazilo, ze tu neni ani vyucujici natoz nejaci studenti, ale budiz...tak jsem si sedla a cekal

a, jako vzdycky. Asi za dvacet minut prisel takovy drobny chlapik, ktery jak se ukazalo, byl onim vedoucim keramickeho oboru, na ktereho jsem cekala. Sice neumí skorem vubec anglicky, ale to beztak nevadi, jelikoz tak alespon chte nechte musim hovorit indonesky (i kdyz obcas je to krusne).

Ten ucitel se jmenuje se Mr.Wisnu. Nevim proc, ale tak nejak si vzdycky, kdyz ho oslovuji vzpomenu na Krisna murtiho...:) Chlapik je to velice mily, ale bohuzel o keramice jako takove toho moc nevi a velice mne take zklamala uroven keramicke dilny tady na skole. Nechci se chlubit, ale mam dojem, ze bych spis mela ucit ja je nez naopak :(

Jeste horsi pak bylo, kdyz mi na pocitaci hrde ukazoval svoje prace a a prace jeho studentu. Nechtela jsem ranit jeho city a tak jsem jem kyvala hlavou a radeji nic nerikala...ale uprime, byla to vazne hruza a des. Myslim ze leckere deti z meho keramickeho krouzku v Brne jsou daleko lepsi, nez co jsem tu mela moznost videt jako ze "top". Vazne smutne. Tak jsem jim tam na katedre rovnou rekla, ze mne bohuzel nemaji co naucit, jelikoz jsem daleko dal nez oni a tak se budu venovat radeji samostudiu ohledne tradicni indoneske keramiky. Diky bohu nic nenamitali.

Nastesti se mi povedlo se seznamit s jednim z jejich absolventu, Mr.Hendratnem, ktery je momentalne na studiich v Malaisii a ten nejen ze umi velice dobre anglicky, ale taky o keramice doopravdy neco vi! A tendle clovek se take velice zajima o mistni keramiku, coz mne nesmirne potesilo, protoze nevim, jak jinak bych ji sama hledala, protoze kdyz jsem se ohledne toho ptala na katedre tak se na mne divali jak na blazna.

A tak jsem diky Hendratnovi konecne poznala snad prvni doopravdy tradicni mistni keramickou vyrobu pobliz mestecka Galogandan - totiz, v pondeli, kdyz jsem se snazila dopidit nejake te vyuky ohledne keramiky, mi volal Hendratno ze ve stredu planuje jet prave ke Galogandanu a jestli nechci jet taky, ze by me to urcite zajimalo. Samozrejme jsem souhlasila a tak jsme ve stredu rano jeste spolu s Wisnem vyrazili vstrict tradici! :)

Jeli jsme na motorce (tady doopravdy vsichni jezdi na motorce) asi pul hodiky, az jsme dojeli do takove male vesnicky, kde snad v kazdem dome byla keramicka dilnicka! Byla jsem naprosto unesena, protoze veskera vyroba se odehrava prakticky na koleni, bez jakehokoliv vybaveni a pritom byla absolutne perfektni.

Dalsi veci, ktera mne vazne zaskocila, bylo to, ze ackoliv pali normalne v ohnisti (takze je pak po vypalu vsecho vecinou cerne), samotny vypal trva jen hodinu a nejen ze to nepopraska, ale i samotny strep neni prulincivy. No v pondeli tam planuju jet znova, protoze budou palit a tak to chci videt na vlastni oci!

Pri ceste zpatky jsme se zastavili podivat na tradicni mistni zavody - na zavody krav v ryzovistich. Tyhle indoneske kravy jsou na rozdil od tech nasich ceskych doopravdy rychla svoreni a nikdy by mne nenapadlo ze je mozne s nimi zavodit i kdyz to neni zrovna zvire, ktere pobezi podle vasich instrukci, coz se ukazalo jako docela casty problem - tak napriklad si to kravy rozmyslely a rozbehli se opacnym smerem, dalsi pak malem vbehli do divaku, ale jinak to byla vazne legrace, zvlaste, kdyz nejakeho "zokeje" pekne protahly v bahne :) A taky jsem se doslechla, ze krom krav tu taky maji zavody kachen....holt jiny kraj!